Je ráno, spustím počítač, otevřu poštu a již si mohu začít krátit čas mazáním spamů. Následuje odkaz na poslední blog Rose Hedviceka, který mne jako vždy ujistí, že není na světě horšího národa než českého.

Poté mi vylepší náladu některá z dam na síti, vytrvale rozesílajících krásné snímky vzdálených krajin, které už sotva stihnu navštívit. Pak tu mám čertví od koho nejnovější animovanou legrácku. Bůhvíproč mi nepřipadá k smíchu. Nějaký čas trávím přemítáním, kde na sběr, rozsev, někdy i vlastní produkci, berou ti lidé čas.

Samozřejmě, ani dnes mne nemine zásilka s mravoličnou historkou završená děsivou výzvou: pokud neprodleně nerozešleš toto psaní nejméně dalším patnácti, nejlépe ale všem osobám, co znáš, budeš postižen něčím hrozným.

Následuje příklad, jak někdo výzvy neuposlechl a jak potom špatně dopadl. Taková poselství člověku nepřidají. Dále se ozývá někdo, kdo by si mne rád zařadil jako přítele do facebooku. Jak taktně odmítnout toho, kdo přichází s otevřenou náručí a s přáním mít mne ve svém elektronickém herbáři?

Uvnitř mého já sváří se konflikty. Přijmout, či nepřijmout napřaženou elektronickou dlaň? Registrační postup zdá se mi úmorný, naplněn studem internetového babrala, vzdávám.
Pověst introvertního bubáka snad přežiji. Nebo se elektronickému příteli omluvit osobně? Náhle však přichází příležitost k nápravě.

V pověstné kupce sena nalézám perlu. Díky, příteli na netu! Tohle jsem si opravdu rád přečetl. A protože všichni dosud na síti nejsme, šířím zprávu tradiční tištěnou formou: „Příčinou krize je především morální bída. To, čemu jsme si zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu.

V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání.

Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry, technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem.“ Tahle nevyžádaná zpráva nebyla napsána dnes. Je z roku 1932, z časů velké krize. Autorem je Tomáš Baťa. Adresátem myslím i naše současnost, zejména ti, s mandátem ku správě věcí veřejných. Dost možná ale, že nevyžádané zprávy taky nemilují.