Kronikáře začal dělat v roce 1994 u dolnokounických dobrovolných hasičů, k nimž se přidal na přelomu osmdesátých a devadesátých let. „Tehdy jsem si všiml, že se tam v krabicích povaluje spousta starších dobových fotografiích a dokumentů, bez ladu a skladu. Podobné materiály mě vždy zajímaly,. Rozhodl jsem se dokumenty a fotografie ve zbrojnici setřídit, což trvalo asi dva až tři roky," popisuje Němec začátky vedoucí až ke kronikaření.
Kroniku města pak převzal na přelomu tisíciletí po svém předchůdci, který se chtěl věnovat už pouze historii města. Informace dnes sbírá ze všech možných zdrojů včetně přátel a známých. Němec je podle svých slov jedním z mála kronikářů, kteří ještě píšou pamětní knihu ručně. „Většina už se dnes přiklání k jednodušší, elektronické verzi. Napíšou například dvacet stran. Vytisknou je, svážou a uloží v archivu obce či města," poznamenává nadšenec.
Poznámky ke kronice si Němec sepisuje průběžně na papír i do počítače. Elektronickou verzi pamětní knihy za uplynulý rok proto mívá hotovou už v lednu. Pro ruční sepisování ještě čeká na materiály, z nichž poslední někdy získá až v únoru či březnu. Po něm pak bere do ruky pero. „Sepsání kroniky mi trvá okolo měsíce. Kdyby se tomu věnoval od rána do večera, mám dopsáno za tři dny. Ale mám zaměstnání i koníčky, není kam spěchat," říká čtyřiapadesátiletý muž.
V ručně psané verzi kroniky města přibližuje události uplynulého roku většinou zhruba na třiceti stranách. Žádné speciální písmo přitom nepoužívá. Jak zmiňuje, text musí být hlavně čitelný. Občasným chybám se Němec při psaní nevyhne. „Mohou se přihodit, protože jako lidi děláme chyby a omyly. Pak je musím vybělit nebo vyretušovat," přiznává kronikář.
Zajímavá událost se podle Němce stane každý rok. Někdy radostnější, třeba slavnostní otevření významného městského domu, jindy se stinnější stránkou, když vypukne velký požár nebo se stane vážná dopravní nehoda. „Každý rok něco přináší. Příkladem je povodeň z přelomu března a dubna 2006, která se hodně lidem vryla do paměti, protože takto velká voda město zažilo naposledy v roce 1985. Naštěstí se při ní nic, ale nevidí se často," zmiňuje příklad padesátník.
Práce detektiva
V souvislosti s kronikářstvím Němce baví potkávat zajímavé lidi nebo hledat širší, historické souvislosti spojené třeba s určitou událostí. „Někdy je to detektivní práce, protože skládáte mozaiku z jednotlivých dílů. Kronikářství samo o sobě není až tolik záživné, ale například ve spojitosti s nějakou události zapřemýšlíte, jak to bylo dřív. Při rekonstrukci domu vás zajímá jeho historie a při pátrání se pak můžete dostat o mnoho let zpět," vysvětluje kronikář.
Němec je autorem historické publikace nazvané Dolní Kounice - příběh města. Protože od doby jejího vydání před osmi lety zjistil o historii města řadu nových informací, připravuje letos novou knihu. „Po přečtení publikace mě třeba někteří obyvatelé kontaktovali a říkali, že se třeba nějaká událost udála trochu jinak nebo se jednalo o jiný rok," upřesňuje.
Kronikářem u místních dobrovolných hasičů bude Němec za dva roky rovných třicet let, dává u nich dohromady elektronickou i psanou verzi pamětní knihy. Částečně už se ale stáhl od kronikářství pro okresní sdružení dobrovolných hasičů z Brněnska. Tam si ponechal pouze ruční sepisování kroniky. „Času není nazbyt, proto dělá elektronickou verzi kolega," zdůvodňuje Němec.
Od roku 1990 je Němec členem výjezdní jednotky dolnokounických dobrovolných hasičů. Celý svůj profesní život pracuje jako optometrista. Roky měl oční optiku v Ivančicích, před zhruba rokem a půl se přesunul do Dolních Kounic, kde si podobný obchod otevřela jeho manželka. „Nechtěl jsem tříštit rodinné síly," komentuje. Jako koníček má třeba vysokohorskou turistiku. Na podzim se chystá zdolat nepálskou horu Mera Peak s vrcholem ve výšce téměř šest a půl tisíce metrů nad mořem.
