Slečna s růžovou parukou a nasazenýma bílýma „kočičíma“ušima se otočí na účastnici ověšenou náramky a korálky přes několik vrstev pestrobarevného oblečení, která si sedá do řady za ní. „Ty hadry jsou skvělý, vyfotím si vás! Přespáváte taky v tělocvičně?“ ptá se ji. Obě pak obrátí svojí pozornost k pódiu brněnského kina Scala. Je pátek večer a začíná akce, na kterou se čeští fanouškové japonských komiksů manga a kreslených seriálů anime těší celý rok. V sále jsou kromě Čechů letos oficiálně poprvé návštěvníci z Maďarska, Polska a Slovenska.

„Mile mě překvapuje, že tolik lidí má zájem o japonskou kulturu. Příště si asi taky vezmu kostým nějaké kreslené postavičky,“ vítá česky zaplněné řady kina ředitel Japonského kulturního centra v Praze Kohei Tsukamoto. Slova se poté znovu ujme moderátor a uvede soutěž krátkých videí, které fanoušci sestřihali z různých seriálů. Letos se jich o prvenství uchází přes čtyřicet, porota složená ze zástupců všech zapojených zemí vybrala nejlepších šestnáct. Romantické, akční, komedijní. Největší potlesk sklidí video, ve kterém autor rytmicky kombinuje techno hudbu se záběry z velmi lyrického filmu.

Sotva skončí přehlídka, davy lidí se hrnou ven a míří ke stolům, kde na ně čekají doplňky s potisky postav populárních anime . „Prosím vás, nevidíte tam někdo placku s dvojčaty z Ouranu? A plakát Vampire Knight?“ ozývají se netrpělivé hlasy. K maní jsou i roztomilé čepičky s ušima. „Mizí to rychle, plakáty oblíbeného Naruta mi rozebrali v prvních minutách,“ říká lámanou angličtinou prodávající Japonec ve středních letech a vykládá na stůl další zboží.

Mezitím si postávající účastníci v kostýmech, takzvaných cosplay, rozehrávají souboj. „Jsem nejmírumilovnější postava a ani vlastní lidi mě nemají rádi!“ rozesměje se vysoký kapitán jednotky v bílém hábitu s černou páskou přes očí, když na něj protivník namíří dřevěnou hůlkou.

Na celonoční promítání japonských děl zůstane asi třetina nejodolnějších. Ty, kteří u toho přece jen usnuli, vzbudí v sedm ráno nemilosrdný hlas jednoho z organizátorů. „Větráme, větráme, všichni ven!“ Za chvíli tady začíná soutěž kostýmů a sál je znovu nabitý k prasknutí. Snahu tvořivých účastníků Animefestu hodnotí diváci. Někteří soutěžící se snaží zaujmout tancem, jiní typickými hláškami hrdinů. „Jsem Ninja ochránce a mám romantickou duši,“ usměje se nesměle první. Vystřídá ji dívka s fialovými křídly a modrými vlasy, která posílá publiku neviditelný polibek. Pak už je to jak na pohádkovém běžícím pásu. Výkřiky nadšení vyvolá modrožlutý robot s blikající baterkou a podivná postava s obrovskou kartónovou rakví na zádech a setem pro vodní dýmku uvnitř.

Odpoledne je plné přednášek a workshopů. V sálu Břetislava Bakaly popisuje dívka s přezdívkou Nienna historickou módu země zapadajícího slunce. „Dvorní dámy v osmém století nosily kimono, které mělo až osmnáct vrstev. Ponožky k němu se nosí zapínací s odděleným palcem a čím je člověk starší, tím kratší má rukávy,“ předvádí na sobě pestré kimono Nienna. V hotelu Continental zase zájemci pronikají do úskalí zdvořilostní japonštiny. „I obyčejný pozdrav má několik jemných odstínů a pro cizince je téměř nereálné je všechny uchopit. Například my si o tykání řekneme, kdežto v Japonku to musíte vycítit,“ vypráví o svých zkušenostech energická Slovenka, která se představí jako Hitsuji.

Mezitím se ve stejném hotelu tvoří dlouhá fronta před dveřmi s nápisem Salónek. Pro dnešek se totiž proměnil v japonskou kavárnu. „Vítám vás v našem podniku. Až budete mít vybráno, stačí zazvonit,“ ukazuje na malý zvoneček na stole číšník a s úsměvem odstoupí zpět ke dveřím. Nechybí tady ani karaoke, na požádání s vámi zazpívá obsluha. „Úchvatný, jsou tak neuvěřitelně milí!“ referuje frontě spokojená zákaznice při východu.

Navečer už na fanoušky padá únava, na lavičkách v kině někteří využívají pauzy k rychlému spánku. I přes vyčerpání se většina tváří naprosto šťastně a připravují se na poslední bezesnou noc. „Jsem na Animefestu poprvé a je to super. Miluju anime už od malička, takhle oblečená chodím skoro pořád a tady si vůbec nepřipadám divně!“ pochvaluje si čtrnáctiletá Anna Jelínková, která přijela s kamarády z Prahy. K její nadšení se přidává i Vojtěch Hubr, který studuje japonštinu. Na akci je už počtvrté. „Je to hlavně příležitost setkat se s lidmi, kteří mají zájem o Japonsko jako já. Je jich stále víc. Překvapilo mě letos japonské Malé divadlo kjógenu a přednáška o vlacích v této zemi. Dokonce jsem si pokecal s jednou Japonkou,“ říká šestadvacetiletý Brňan a dodává, že tři dny je tak akorát. V neděli dopoledne se fanoušci rozloučili v kině Scala a domů si kromě zážitků odvezli další tipy na komiksy a seriály.