Na období první republiky a dětství strávené v zahradě a vile vzpomíná dcera zahradníka Antonína Frömla velmi ráda. Přátelila se s dcerou továrnické rodiny Suzanne. „Ve sklepě měla rodina tělocvičnu a nahoře u bazénu bývaly postavené kruhy na cvičení, se Zuzkou jsme na nich ráno cvičily. A když odpoledne přišla ze školy, vždy nás volala, abychom se sestrou přišly podívat, jak jí cvičení jde,“ vypráví pamětnice.

Ráda vzpomíná také na paní domu, Hermine Stiassni. „Někdy nám dětem dala večer baterky a mohly jsme hrát v zahradě na schovávanou. O Velikonocích pro nás nachystala čokoládu, kterou jsme s dětmi hledaly. A když se některá ze služek vdávala, paní jí věnovala skoro kompletní výbavu, ručníky, utěrky, prostěradla,“ říká Straková.

Ve vile její rodina zůstala i po odchodu rodiny Stiassni do zahraničí, kam prchli před postupujícím nacismem. „Ve vile jsme žili do května 1945, byli jsme tady, ještě když do vily přijel prezident Beneš. Koncem měsíce nás tehdejší brněnští úředníci nechali vystěhovat,“ vzpomíná žena.

S rodinou Stiassni zůstala v kontaktu, do vily se ale dlouhá léta nedostala. Až v roce 2009. Tehdy se také setkala s nynějším předsedou spolku Přátelé vily Stiassni Zdeňkem Musilem a společně začali vedle Národního památkového ústavu, který se o vilu nyní stará, pečovat o připomínání příběhu rodiny Stiassni.

Pokud to Marií Strakové dovolilo zdraví, ráda v uplynulých měsících před vypuknutím koronavirové pandemie vyrážela na různé akce organizované spolkem. A i nadále se i v době svých blížících se pětadevadesátých narozenin o dění ve vile zajímá. „Je obdivuhodné a posilující, že byť se nyní uzdravuje z covidu, vstále doplňuje mozaiku historie brněnské prvorepublikové vilové ikony. Momentálně ji velmi zajímá prosincová příprava obnovené privátní tradice rodiny Stiassni, rozsvěcení chanukového svícnu," poznamenává předseda spolku Přátelé vily Stiassni Zdeněk Musil.