„Není to koníček, ale kůň. Jinou muziku si nepustím,“ směje se mladík. Začalo to přitom jediným dopisem. „Lidové písničky mě bavily už ve školce. Na první koncert jsem se ale dostal až před sedmi lety, kdy moje nejoblíbenější kapela Moravanka hrála ve Vyškově,“ vysvětluje Volf.

Do té doby znal Moravanku jen z rádia. „Manželka kapelníka Jana Slabáka Ivana mimo zpívání v kapele také moderuje rozhlasové pořady. Tak jsem se rozhodl, že jí napíšu dopis. Za týden jsem dojel ze školy domů a rodiče mi říkají: poslyš, máš tady nějakou obálku,“ vypráví mladík, který v Brně vzhledem k pohybovému handicapu studuje Střední školu F. D. Roosevelta pro tělesně postižené.

Sólistka Moravanky tehdy třináctiletému fandovi společně s poděkováním poslala i dárek. Lístky na koncert. „Přesně si pamatuji, že to bylo 29. dubna 2003. Slabáková mě tehdy osobně přivítala. Teď jsou všichni členové kapely mí přátelé,“ říká Volf.

Moravankou ale výčet jeho oblíbenců nekončí. Spatra vyjmenuje klidně dvacet dalších. Ví, jak se jmenují kapelníci a jednotliví hudebníci, co kapely hrají a kam se chystají na turné. Své znalosti o dechovce už Volf předvedl například kobylnickému Klubu aktivních seniorů. A spojuje s ní i svou budoucnost. „Momentálně studuji praktický obor. Uvažuji ale nad tím, že později zkusím ještě obchodní školu. A pak se budu kapelám věnovat třeba jako manažer,“ říká Volf.