„Na jeskyních mě od začátku lákalo, že jsem se mohl podívat tam, kam se dostane jen málokdo. Tehdy to také moc lidí nedělalo,“ vzpomíná na mládí dvaatřicetiletý záchranář z Adamova.

U jeskyňářství zůstal a přihlásil se do České speleologické společnosti, která tyto dobrodruhy sdružuje. „Asi po deseti letech u speleologů jsem cítil, že bych chtěl něco víc. Tak jsem se přihlásil k záchranářům,“ vypráví.

Kromě asi pěti záchranných akcí, kterých se účastnil jako zachránce, byl jednou i v kůži zachraňovaného. Při průzkumu jeskyně u Holštejna na Blanensku jeho tříčlenné skupině praskl člun a nemohli se tak dostat zpět. „Důležité bylo zachovat klid. Při takových situacích člověk zjistí, jaký doopravdy je,“ říká Bělehrádek.

Po sedmi hodinách čekání ve studené vodě je kolegové záchranáři vysvobodili. Na povrch se ale živí dostali jenom dva. „Kamaráda, i když byl dobrý plavec, strhl proud a už se nedalo nic dělat,“ vzpomíná na nepříjemnou událost Bělehrádek.

Na záchranářství se mu líbí, že se může stále zdokonalovat. Do jeskyně chodí, když to jde, a trénuje téměř každý víkend. „Snažím se být aktivním členem, ale musím si najít čas i na rodinu. Manželku jsem potkal v Moravském krasu a hned na začátku poznala, že jeskyně jsou pro mě něco víc, než jen koníček,“ říká zkušený záchranář.

 

 

Amatéři často lezou do jeskyní nepřipraveni

Amatérských speleologů, kteří chtějí poznat tajemství jeskyní, v poslední době přibývá. Podle záchranářů jde dnes o populární adrenalinový sport.

„Často lezou do jeskyní lidé bez vybavení a zkušeností. Ani si neuvědomují všechna nebezpečí,“ stěžuje si například Radek Blažek, který asi před sedmi lety jednoho amatéra zachraňoval.

Tehdy se skupina mladíků rozhodla prozkoumat jeskyni Kostelík v Býčí skále na Blanensku. „Jeden z nich se zasekl ve štěrbině a nemohl ven,“ popisuje situaci Blažek.

Jeskynní záchranáři dojeli na místo, když byl chlapec asi tři hodiny v podzemí. „Musel jsem se k němu doplazit a malými náložemi uvolnit skálu,“ vypráví Blažek.

Když chlapce dostali na povrch, byl v šoku, ale vážnější zranění neměl. „Pamatuji si, jak se na mě s díkem podíval a ptal se, kolik za tak náročnou práci dostáváme. Když jsem mu odpověděl, že nic, tak tomu nemohl uvěřit,“ dodává záchranář.

 

Související článek: Jeskynní záchranáři slaví čtvrt sloletí