Józa má patnáct let, což v přepočtu na lidský věk vychází zhruba na šestasedmdesát let. Přechod z prostředí, kde strávil šest let, zvládá pes dobře. „Má vyrovnanou povahu. Co přijde, to přijme," říká jeho nová majitelka.

Doma už jednoho psa má. „Neustále jsem slyšela, jak je situace zoufalá, že opuštěných zvířat je všude spousta," vypráví. Začala si prohlížet stránky útulků a nakonec se rozhodla adoptovat psa právě z Brna. „Nemám auto, tak jsem pro psa nemohla jet daleko," vysvětluje. Józu si vybrala také proto, že chtěla malého psa. „Mám už velkého retrívra a bála jsem se, že na dva takové psy bych neměla dost fyzické síly. Menší zvíře také méně jí," říká Barcalová.

Józu už dříve jedna žena adoptovala. Chodil ale jejím slepicím na vajíčka, proto ho vrátila. „Když jsem se dozvěděla, že tohle je jeho jediný prohřešek, neváhala jsem. Slepice nemám, takže to není problém," směje se žena. Když do útulku přivedla svého retrívra, který na jezevčíka dobře reagoval, bylo rozhodnuto. Józa se stal novým členem rodiny.

Barcalová je smířená s tím, že starý pes může třeba do roka zemřít. „Nedělám to kvůli sobě, ale kvůli němu. Aby dožil v příjemném prostředí," vysvětluje. Zvíře v letech má podle ní i své výhody. „Když nebere drahé léky je péče o něj méně náročná než o mladého jedince. Nepotřebuje dlouhé procházky ani naučit povely," říká Barcalová a doplňuje, že důležité je pohlazení a přítomnost majitele.

Jako hlavní problém vidí, že majitelé psů chovají štěňata na prodej ve velkém. „Nakonec tady bude víc psů než lidí. Už skoro není nikdo, kdo by si mohl zvíře z útulku vzít," říká.

Lidé si z útulků nejraději berou štěňata, o staré psy není zájem. Józa byl ze všech psů v brněnském útulku úplně nejdéle.