Ze všech členů rodiny byla nejmladší. Oba rodiče marně sháněli zaměstnání a měli ještě dalších pět dětí. Každý měsíc čekali na sociální dávky, aby mohli nakoupit jídlo. Otec dělal, co mohl. Pokud to šlo, chodil pomáhat starším lidem se stěhováním nábytku nebo uklízením na zahradě, vždy za to dostával pár korun či nějaké dobroty pro děti. I za to málo byli velice rádi.
A naše malá Maruška se dozvěděla od dětí ze školky, že existuje hodný dědeček, kterému všichni říkají Ježíšek a ten nosí dětem všelijaké dárky. Nemohla se dočkat…Jednou večer, kdy už všechny děti spaly, si rodiče spolu sedli do kuchyně, uvařili čaj a povídali si o životě a o svátcích. „No, za čtrnáct dní jsou tady Vánoce a my nemáme peníze na jídlo ani na dárky. Co budeme dělat?“ ptala se starostlivě maminka svého muže. „Ale no tak Máňo, nějak to zvládneme. Zvládali jsme to celý život, tak se neboj,“ odpověděl táta Josef. Za tři dny dostali sociální dávky.
Nakoupili všechno potřebné a zůstalo jim jen pár korun. Rozhodli se, že koupí nějaké cukroví pro děti, aby z těch Vánoc aspoň něco měly. Zbývající týden se Maruška neustále vyptávala, co jí Ježíšek přinese. Maminka už byla nervózní, jelikož jí přišlo líto, že ostatní maminky nakupují jídlo k Vánocům a dárky pro své děti. Jenom ona seděla doma a lámala si hlavu, co dát dětem pod stromeček. Její muž vstoupil do dveří a ona hned poznala, že se mu nepodařilo sehnat ani korunu. Byla velice rozzlobená a nadávala, že není schopný se postarat o rodinu. Uvnitř ale moc dobře věděla, že to není pravda.
Josef dělal, co mohl. Ale byla prostě na všechno a na všechny naštvaná! V tu chvíli za ní přišla Maruška a zeptala se: „Maminko a přinese mi i tu barbínku, co mají holky ve školce?“ Maminka vybuchla: „My nemáme peníze na žádné dárky! Nic nebudete mít!“ Maruška nechápala. „Proč to říkáš mami? Já nechci od tebe dárky, ale od Ježíška. A Ježíšek přece peníze nepotřebuje.“ Maminka se rozbrečela. Bylo jí to moc líto, že své nejmladší dcerušce zničila naději, kterou v sobě měla. Modlila se k Bohu, aby jí pomohl.
Den před Štědrým večerem otec někam odešel. Neřekl kam. Maminka na něj čekala dlouho do noci, ale její manžel nikde. Ozdobila potichu stromeček několika baňkami, které měla po svojí babičce. Neměli ani elektrické svíčky, které by stromeček krásně ozářily. Sedla si na gauč, kde za chvíli usnula s těžkým srdcem, že budou jejich děti zklamané, protože k nim Ježíšek nechodí. Vzbudila se časně ráno a nevěřila svým očím. Stromek byl krásně ozdobený čokoládovými figurkami i barevnými světélky. Na stole bylo připraveno jídlo. A hlavně… pod stromečkem leželo plno hraček pro děti. Promnula si oči, myslela si, že se jí to zdá, ale stále viděla to samé. A pak ji napadlo, co když opravdu Ježíšek existuje?!
Z kuchyně uslyšela zvuky. Vešla do ní a na židli si spokojeně seděl její manžel a popíjel kávu. „Co to má znamenat?“ zeptala se zmateně maminka. Ale než jí stačil odpovědět, tak už ke stromečku vběhly děti a radostně jásaly. Maruška objala maminku a řekla jí. „Já ti říkala, že Ježíšek žádné peníze nepotřebuje. Jemu stačí, že se máme rádi, proto nám přinesl tolik hraček. Vždyť jsem s ním mluvila, né? Tatínek mrkl na maminku a zašeptal jí: „Mám známosti s Ježíškem.“
ANDREA KAČOVÁ
