Pokud by fotbalista jedl to, co jeho trenér, zřejmě by na hřišti nepředvedl pěkné jesle, žádnou parádní hlavičku, a určitě by nedal ani jeden banán.

Zatímco profesionální hráč jí předepsanou stravu, kouč může zbaštit cokoliv. Zaoblené bříško či – jinak řečeno – pánský tukový prstenec si může dovolit. Pracovním nástrojem trenérů je totiž mimo jiné hlava plná kombinačních nápadů a zvučný hlas. Když si s trenérem fotbalistů 1. FC Brno Petrem Uličným domlouval redaktor Brněnského Deníku Rovnost oběd, myslel si kouč, že si z něj dělá předseda Českomoravského fotbalového svazu Pavel Mokrý legraci.

„Buď zdráv, předsedo. Odkdy pracuješ v novinách?“ zahřměl Uličný do telefonu poté, co se mu novinář představil. Až do poslední chvíle si myslel, že na něj někdo šije pořádnou boudu. Z omylu ho vyvedlo až setkání před hotelem Avanti v brněnské Střední ulici, kam pravidelně chodí na oběd. Spolu s týmem „bobíků“ – hráči, asistenty a někdy i s manažerem.

Kupónový oběd

Sedmapadesátiletý kouč je na první pohled starý dobrý bodrý Moravák. Se vším všudy. Včetně lásky k jídlu. „Jsem gurmán a chutná mi všechno. Jídlo mám rád a pokaždé mám u něj orgasmus,“ směje se Uličný a zasedá za stůl v hotelové restauraci. Ta se několikrát týdně mění v jakousi závodku brněnského fotbalového klubu. Tým tam totiž chodí na obědy. Za třicetikorunové lístečky, které nápadně připomínají stravenky ve školních jídelnách.

Systém je jednoduchý jako facka. Za jeden kupon jedno meníčko. Hustá polévka, hlavní jídlo, salát nebo dezert a čisté vody co hrdlo ráčí. „Dneska máme lazáně. Ještě jsem to nikdy nejedl. Prý je to jako špagety, akorát v tom nejsou nudle a je to zapečené,“ přemítá Uličný nad nabídkou. V jídle není vybíravý. Svědčí o tom i fakt, že nemá neoblíbený pokrm. „Sním fakt všechno. Sice bych si ledasco neuvařil, ale když mi to naservírují na stůl, pustím se do toho,“ říká kouč.

Nejoblíbenější jídla má tři. „Zlatou medaili bych dal řízku s bramborovou kaší, na druhém místě je kachna se zelím a knedlíkem. Bronz u mě obsadila svíčková na smetaně,“ žertuje Uličný. Vařit umí. Ostatně jako většina mužů, která si připraví pokrm podle svého gusta. „Nejraději si dělám tatarák. Z pravé svíčkové, samozřejmě. Maso pomelu a udělám z něj tři kuličky. Jednu pozřu, zbylé dám do lednice napotom,“ vypráví trenér. Jedním dechem dodává, že nezapomíná při konzumaci tatarského bifteku na dezinfekci. „Musím to syrové maso spláchnout štamprlí slivovičky nebo pravé skotské whisky. Zabiji tím zlé a nebezpečné bakterie,“ glosuje Uličný.

Uličnické uzené

Jako „echt“ Moravák od Olomouce miluje také maso, které se udí. Nikdy si také neodřekne sladké. „Žena mého asistenta dělá výborný perník. Je takový mokrý a moc dobrý. Chutnají mi i omelety a jiné sladkosti,“ vyjmenovává trenér ze seznamu svých chutí. Chuťové buňky brněnského kouče se vlastně probouzejí ve stejný okamžik, jako on. „Když se ráno vzbudím, dal bych si hned pořádnou snídani. Hemenex, opečenou slaninu s vejcem nebo párek. Naštěstí mám manželku, která mi dělá osvětu. Takže místo míchaných vajíček posnídám šálek kávy a müsli tyčinku. Sice dělám něco pro své zdraví, ale už od rána se těším na oběd,“ popisuje Uličný každodenní stravovací návyky.

Oběd se skládá z toho, co navrhuje klubový masér a lékař. „Pokud je dvoufázový trénink, což znamená ráno i odpoledne, jedí fotbalisté lehká jídla. Například rybu, špagety nebo kuře. Jím s nimi a o to víc mně chutná. Kromě jediné drobnosti. Nesmím si před nimi dát pivo. A tak piji obyčejnou vodu s citronem,“ krčí Uličný rameny. Doma ale chmelový deficit dožene. „V lednici mám vždycky alespoň jeden kousek,“ přiznává.

Dieta? Stačí měsíc

Nad večeří trenéra Uličného by asi spráskl ruce nejeden dietolog. „Večer jsem strůjce svého štěstí, takže se točím kolem ledničky. Největší hlad mám denně o půl šesté večer. Otevřu lednici a vyndám z ní sýry, paštiku, salám nebo klobásek. Pomalu to pojídám a čekám, až manželka zalehne do postele.

Pak se vydám zase k ledničce a konzumuji sladké. Aby se mi lépe usínalo,“ prozrazuje kouč své stravovací návyky. Možná si laskavý čtenář může při čtení těchto řádků myslet, že je Uličný tlustá koule, která ze sebe nevydá žádný pohyb navíc. Opak je pravdou. Ve svém věku je „čupr“ chlap. Možná i proto, že tu a tam drží dietu herečky Lenky Kořínkové. „Jím všechno bez přílohy, shodím dvě tři kila, ale vydržím to jen měsíc. Pak mám obrovskou chuť na chleba a je po dietě,“ uzavírá Uličný příjemné a pohodové povídání o jedné z nejmilejších věcí v jeho životě – jídle.