Věznice je svět sám pro sebe, má určitá pravidla a zákonitosti, které „venku“ nefungují. Když jste za mřížemi, jinak to mnohdy ani nejde. V mnohých věznicích jistě žije hierarchický systém, podobně jako třeba ve válce nebo v nějaké mafiánské organizaci. Nejde v něm ani tak o to, aby se nikomu nic nestalo. Spíš o to, jak přežít. Pokud má demokracie a právo slabiny v normálním světě, proč by ještě viditelnější a zranitelnější neměly být ve vězení. Tedy tam, kde žijí lidé, kteří se proti zákonům provinili. Proto se není třeba divit, že lidé, kteří ve věznicích pracují, mají hroší kůži. O přežití nejde totiž jen vězňům, ale i dozorcům a dalším zaměstnancům věznice. Av každodenním kontaktu se zločinem je k podobnému kroku blízko. Možná je náměstek nevinný, ale možná si řekl: je to zločinec, tak co. Zkusím to. Nikdo po tom stejně nepůjde. Ale to se asi zmýlil. Za peníze, kterými možná zajistil saténové povlečení jednomu vězni, si podobný luxus brzy nekoupí. Možná by si je ale mohl šetřit, aby na opačné straně mříží mohl kolotoč úplatků rozjet dál.