Revizor není vděčné povolání. Pro většinu lidí je to persona non grata, nežádoucí člověk. Snaží se nachytat černé pasažéry a nekompromisně rozdává pokuty. A i od čestných cestujících, které vlastně chrání, se málokdy dočká pochvaly. Jaká skutečně práce brněnských revizorů je, si vyzkoušela i redaktorka Brněnského deníku Rovnost.

Pár minut po půl sedmé ráno už Brno ožívá. Tramvaje, trolejbusy a autobusy jsou plné lidí jedoucích do práce. Dvojice revizorů nastupuje u hlavního vlakového nádraží v Brně do tramvaje 13 ve směru na Českou. „Nejdřív si do výkazu práce opíšeme pořadové číslo tramvaje a směr, kterým jede,“ upřesňuje kontrolor.

V tramvaji jsou tentokrát všichni spořádaní. První cestující bez jízdenky se objevuje až v dalším spoji, v pětce. „Pojďte se podívat, jak kolega vypisuje pokutu,“ upozorňuje novinářku jeden z revizorů. „Tady mi to prosím ještě podepište,“ žádá jeho kolega ženu, která se dušuje, že má doma tramvajenku. „Žádnou nemá, tu potkáváme často. Spíš se jenom stydí před lidmi,“ shodují se revizoři, když černá pasažérka vystoupí.

Stejně tak, jako revizoři znají notorické hříšníky, oni naopak mají v oku je. „Hodně lidí už nás pozná. Vznikla nějaká stránka na internetu, kde jsou naše fotky,“ vypráví revizor. Hledání černých pasažérů je tak trochu boj kdo s koho. „Většinou jsou dost ostražití nebo se pořád koukají okolo, a když nás uvidí, pospíchají ke dveřím,“ líčí zaměstnanec dopravního podniku.

Další pokutu dávají revizoři muži před zastávkou Rybkova. „Další známá firma. Pravidelně se vymlouvá, že má průkaz pro zdravotně postižené, ale nemá ho u sebe,“ přibližuje jeden z oblíbených triků černých pasažérů jeden z revizorů.

Krátce před osmou hodinou ráno zažívá dvojice první ostřejší situaci. Kolega, který vcházel zadními dveřmi, začne kontrolovat lístky, což postřehne mladík a postaví se blíž ke dveřím vpředu. K jeho smůle přímo vedle druhého revizora. „Dobrý den, vaše jízdní doklady, prosím,“ zaslechne okamžitě. Chlapec žádnou jízdenku nemá a nechce ukázat ani občanský průkaz.

Revizor mu zastoupí dveře a znovu ho žádá o nějaký průkaz totožnosti. Neúspěšně. „Tak to s námi pojedete na konečnou a tam zavoláme policii,“ přitvrzuje kontrolor. „Nikam s vámi nepojedu, chci vystoupit,“ pokračuje hádka, která se po několika slovních výměnách přiostří. Mladík silou vrazí do revizora a snaží se dostat ven.

Jenže muž stojí ve dveřích pevně jako skála. „Tak já vám ten průkaz dám,“ rozmyslí si to chlapec, když přijde i druhý revizor. Najednou jde vše hladce. „A příště ty doklady hned, prosím,“ dodává revizor. Když černý pasažér zmizí z dohledu, ukáže kontrolor nateklý a ohnutý ukazováček. „To mi udělal jeden student, zlomil mi ho přímo v kloubu. Už ho pořádně neohnu,“ vypráví smutně.

Špatný lístek

Tým dopravního podniku nasedá do tramvaje jedenáctky a míří na Českou. Při kontrole lístku jedné cestující se revizor zarazí, ale pak jí jízdenku vrátí. „Počkáme, jestli vystoupí na Grohově, pokud ne, propadne jí lístek,“ vysvětluje.

Žena zůstane sedět a následuje další kontrola. „Ten lístek vám platí pouze na deset minut a vy jste na něj jela dvacet,“ upozorňuje ji. „Vždyť je to na pětačtyřicet minut,“ brání se žena. Revizor jí ale vysvětlí, že špatně pochopila tarify dopravního podniku. „Musím vás požádat o občanský průkaz.“ Venku začne vypisovat pokutu. „Na to se zeptám ombudsmana,“ říká se zarudlým pohledem žena a odchází si postěžovat ostatním cestujícím. „To budou zase historky o zlých revizorech,“ konstatuje druhý revizor.

Blíží se desátá hodina a kontroloři míří na Mendlovo náměstí, kde mají pauzu. S dalšími brněnskými revizory se potkávají v jídelně na obědě. Čeká je ještě dlouhé pracovní odpoledne plné nevraživých pohledů cestujících.

Dvojice kontrolorů nakonec stihne zkontrolovat třicet tramvají a rozdá šestadvacet pokut. „To je takový náš standardní den, akorát o víkendu stihneme zkontrolovat spojů více, třeba i čtyřicet,“ doplňuje revizor.