Kolem půl desáté na brněnském Moravském náměstí postává pouze několik lidí. Většinou se navzájem znají. A když ne, rychle se seznámí. Všechny totiž spojuje patriotismus a hrdost na historii moravských zemí. „Po kolikáté?" ptá se s úsměvem starší muž s velkou vlajkou opodál stojícího mladíka. „Teprve podruhé, co vy?" odpovídá. „Synku, tož to já su tady nejmíň po šesté!" směje se důchodce. Stejně ale nepatří mezi nejpoctivější návštěvníky tradiční akce. Letos pochodují i lidé, kteří nevynechali ani jeden z devíti zatím pořádaných ročníků.

Letošní program je stejně jako v minulosti bohatý. Vše začíná úvodní pietní akcí v kostele svatého Tomáše. „Místo jsme nevybrali náhodou, kostel založil markrabě Jindřich, otec Jošta Lucemburského. Jošt je v něm navíc pohřbený. Je to jediný královský hrob na Moravě," popisuje místní farář Jan Mráz. Za zvuku varhan a zpěvu moravské hymny lidé Joštovi vzdávají úctu. „Je to pro mě nejzajímavější část akce. Je to majestátní a dojemné," svěřuje se jeden z návštěvníků Pavel Karásek. Nejen jemu, ale i dalším Moravanům se dojetím lesknou oči, když zpěváci Slováckého sdružení Ladná Lanštorfčané procítěně zpívají. „Jsem Moravan, toť chlouba má, kdo, rcete, otčinu mou zná?" Kostelem se hudba rozléhá, a když dojde na pasáž „Ó Moravo — ty vlasti má, tys země moje přemilá!" někteří už se neudrží a dojetím pláčou.

Po položení věnců k hrobu markraběte Jošta se Moravané vydávají na slavnostní pochod centrem Brna. „Je to pro mě krásné připomenutí tradic a toho, že Česko není jednolitý stát. Jeho součástí je přece i Morava s tisíciletou historií," zdůvodňuje Vojtěch Říha, proč se do průvodu zapojuje už po sedmé. Přesně o půl jedenácté se zhruba tři stovky lidí vydávají na cestu. Při zpěvu Lanštorfčanů pochodují a nad hlavou mávají moravskými vlajkami. Těm, kteří si nepřinesli velký prapor, organizátoři rozdávají alespoň malé papírové vlaječky. „Účast je každý rok kolem tří stovek lidí. Nejvíce jich tu bylo před dvěma lety. Nejčastěji chodí mladé rodiny s dětmi," podotýká za organizátory Jan Studeník.

První zastávku má průvod na náměstí Svobody. Shodou okolností se tam právě konají každoroční Slavnosti vína. „Nebyl bych pravý Moravák, kdybych neokoštoval," směje se například Marek Pavlica, když si u stánku kupuje první skleničku burčáku. „Člověk ho má vypít tolik, kolik má v těle krve," vysvětluje Pavlica. K dobrému vínu a burčáku podle něj patří i dobrá moravská hudba. Myslí na to i Moravská národní obec, která Den za Moravu pořádá. Proto pro účastníky průvodu na náměstí Svobody připravila doprovodný program, jehož součástí je i cimbálovka. Kromě ní na náměstí Svobody vystupují i děti z Národopisného souboru Líšňáček. Tančí na tradiční moravské písně.

Po zastavení na náměstí Svobody se průvod vydává ke Staré radnici a zpátky ke kostelu svatého Tomáše. To hlavní končí, ale lidé stejně zůstávají. Na programu je ještě burza moravik nebo prohlídka města.