„Když si člověk splní sen a každý den může sledovat, že je o jeho práci zájem, je to velké štěstí. A když tu práci s ním sdílí řada podobně smýšlejících lidí, je to nesmírně posilující," říká Korvasová, která ve středisku působí jako ředitelka.

Za celoživotní přínos k prosazování udržitelného způsobu života a ochraně přírody a životního prostředí tento týden získala prestižní environmentální cenu Josefa Vavrouška. „Je to obrovská pocta. Patřím do generace, která zažila Vavrouška v roli moudrého a úspěšného politika, kterého jsme si nesmírně vážili. Pro náš obor má obrovský význam,“ usmívá žena, která se environmentálnímu vzdělávání věnuje asi čtyři dekády.

Cenu zároveň vnímá i jako ocenění právě pro zaměstnance Lipky. „Lipku jsme si vysnili a založili s kolegou Alešem Máchalem před třiceti lety. Byl to zázrak. Dostali jsme k dispozici vilu v zahradě v Pisárkách, peníze na čtyři úvazky a obrovskou důvěru,“ vzpomíná Korvasová.

V té době už za sebou měla řadu zkušeností s pořádáním letních škol ochrany pro vedoucí ochranářských kroužků i spousty brigád v chráněných územích. „Tím jsme získali velkou skupinu lidí, která nám pomáhala Lipku vybudovat, vedli kroužky a tábory, zapojili se do výukových programů. Zájem o nás byl obrovský, dnes se mi zdá neuvěřitelné, jak rychle se o nás dozvěděli rodiče i učitelé a budova byla naplněna dennodenně od rána do pozdního večera,“ vysvětluje.

Obrovský zájem o výukové programy

Za třicet let existence se Lipka rozrostla. Dnes v ní pracuje osmdesát nadšenců na pěti pracovištích. „Zejména proto, že zájem o výukové programy byl obrovský a jedno pracoviště jej nemohlo pokrýt. Také jsme chtěli rozšířit činnost o pobytové programy. Postupně jsme se zaměřili i na tvorbu přírodních zahrad," nastiňuje.

Právě ohleduplnost k přírodě a životnímu prostředí je jednou ze zásad. „Naše pojetí je založeno na přesvědčení, že zásadní a naprosto nenahraditelnou hodnotou je zdravá a pestrá příroda, do jejichž přirozených procesů má člověk zasahovat jen v míře nezbytné a pouze co nejšetrnějšími způsoby," vysvětluje.

Na práci ji nejvíc těší, když se po letech vrací absolventi kroužků či táborů a do Lipky přivedou vlastní děti. „Chtějí jim dopřát stejné zážitky. Je báječné s nimi mluvit o tom, co pro ně Lipka znamenala, kam je nasměrovala a že společenství lidí se stejným zájmem formovalo a dodnes formuje jejich postoj k životu. Nic lepšího si snad nemohu přát," těší ji.