Pec na pizzu v prostředí moravského selského stavení. Že to nejde dohromady? V brněnské restauraci Gingilla v Křížové ulici si to nemyslí a hostům připravují jak italskou specialitu, tak tradiční jídla z Moravy.

Z domácího prostředí toho restaurace pobrala víc než z typické pizzerie. Speciality, jako židlochovický steak, panenku ze Špilasu nebo bačovu mošnu s brynzou, si hosté vychutnávají v selském dvoře na dřevěných lavicích pod doškovou střechou.

Šéfkuchaři restaurace U Královny Elišky Jiřímu Vařílkovi se nelíbí, že jsou názvy v jídelním lístku v brněnském hantecu. Neocenil tak například zobku z fóglů, něco na módr nebo lupeně ze Zelňáku. Skladba lístku a příznivé ceny ho naopak potěšily.

Jeden kuchař v Gingille připravuje pizzu, druhý vaří z hovězího, vepřového i kuřecího masa, připravuje bezmasá jídla a malé porce pro děti. Chystá také saláty, dezerty i něco malého k zakousnutí k pivu a vínu. „Například židlochovický biftek je ozdobou jídelníčku. Kus hovězího masa obaleného ve slanině s madeirskou omáčkou kuchaři příliš často nepřipravují. Dají spíš přednost brněnskému bifteku s játry,“ tvrdí Vařílek.

Odborníkovi se také líbí, jak je v menu vysvětlený couvert, který zahrnuje pečivo, dochucovací prostředky a malý stolní inventář. Kousky chleba a rohlíků opravdu číšnice před hosty staví. A to i v případě, že se k objednanému jídlu nehodí a hosté z pečiva na ošatce neulomí ani kousek. „Splnila přesně to, co předepisuje couvert, ale úplně nesmyslně. Na suchý chleba si kečup nenamažu,“ má však připomínku Vařílek.

Nad plnými talíři, které obsluha donesla pár minut po objednání, šéfkuchař s námitkami ubral. Midlochova panenka se slaninou, nivou a smetanou, pojmenovaná po brněnském lesním inspektorovi usilujícím za Rakouska-Uherska o zlepšení péče o příměstské lesy, splnila očekávání. Chuť brambor omaštěných máslem a posypaných petrželí je podle Vařílka přesně taková, jaká má být.

Také Chasníkova flákota s cibulí, slaninou a sýrem a americké brambory zabírají celou plochu velkého talíře. Šéfkuchař Vařílek by upravil pouze oblohu. „Je jak za cara Klacka. Zelí, salát, hrášek, kukuřice. To se už na talíř nedává,“ kritizuje kuchař a připomíná oblohy jiných restaurací s vykrajovanými ředkvičkami, rajčaty nebo exotickým ovocem.

close zoom_in Sladké vály

„Zaručeně domácí sladké vály“ nabízí Gingilla ke kávě. Čokoládový dort, jablečný štrúdl, bábovku, povidlové taštičky nebo ovocný salát s vaječným likérem, to je podle Vařílka nabídka, která se často v brněnských restauracích nevidí. Povidlové taštičky ale podle odborníka domácí nejsou. „To by nesměly být jedna jako druhá,“ ukazuje na tvar taštiček.

V Gingille si šéfkuchař od Královny Elišky pochutnal, nelíbil se mu jen pohled do kuchyně. „Nejsem příznivcem otevřené kuchyně. Hosté sice mohou nahlédnout kuchaři pod ruce, ale také slyší každé klepání masa a cítí výpary z kuchyně,“ vysvětluje. Pokud se chce host potkat s kuchařem, je podle Vařílka vkusné, když si ho po jídle zavolá ke stolu pro pochvalu.

Minusem restaurace je přístup k nekuřákům. Zatímco kuřáci mohou ze svých míst v restauraci hledět na rušnou ulici, pro nekuřáky má restaurace vyhrazeno šest míst v tmavém koutě poblíž vchodu a kuchyně.