Jeho jedinečné snímky jsou teď ke zhlédnutí na brněnské Univerzitě obrany.

„Focení je pro mě jen koníček, ale na misích se mu věnuji určitě víc než doma,“ říká Vařeka. V Afghánistánu však pokaždé čas a podmínky pro svou oblíbenou činnost neměl.

„Je to hodně neklidná země a lidé tam neradi vidí cizince, navíc vuniformě. My jsme snimi díky četným kontaktům vycházeli dobře, ale několikrát se stalo, že na náš konvoj někdo házel kameny nebo ostřeloval základnu,“ popisuje kaplan.

Kromě denních patrol navštěvoval společně s vojáky sirotčince nebo jednal s místními duchovními. Jeho hlavní úkol byl však jasný: být členům 43. výsadkového praporu z Chrudimi duchovní oporou.

„Když člověk vidí tu obrovskou bídu, začne více přemýšlet o životě a uvědomí si ten obrovský kontrast mezi bohatou Evropou a tamními podmínkami,“ vypráví kaplan, co se vojákům nejčastěji honilo hlavou.

Vařeka, který působí jako vojenský kaplan již šestým rokem, ani na jedné ze dvou zahraničních misí nemusel použít zbraň. „Nedovedu si představit, že bych na někoho střílel. Určitě ale platí, že člověk má právo bránit se agresi. A kdyby to bylo nevyhnutelné, tak i se zbraní,“ vysvětlil svůj morální postoj. Střílet se naučil již při základní vojenské službě.

Před vstupem do armády působil jako farář a ke své původní profesi se chce jednou vrátit. „Asi za tři roky půjdu do civilu,“ plánuje muž, který je nyní jedním z devatenácti vojenských kaplanů v české armádě.

Petr Škarda