V mírném větru jemně vlají stovky praporů hasičů a záchranářů, když skupina státních představitelů oficiálně zahajuje festival. „Vítám tady také prvního prezidenta Československé republiky Tomáše Garrigua Masaryka," oznamuje lidem moderátor. A skutečně, na pódiu v černém obleku stojí i muž představující prezidenta Osvoboditele. Je to symbolický moment, traduje se totiž, že přesně před devadesáti lety totiž skutečný Masaryk na výstavišti navštívil výstavu k deseti letům státu.

Poté už se lidé vrhají do útrob výstaviště, kde festival zaplnil většinu pavilonů. V pavilonu H je v porovnání s okolím chladno a vlhko. Není divu, visí tam totiž unikátní výstava devíti pláten Slovanské epopeje Alfonse Muchy. Doplňují ji desítky Muchových plakátů ze soukromé sbírky. Na rozdíl od ostatních pavilonů, kde je živo a hučí to hlasy, u nádherných pláten je klid. Všem lidem se zastavuje dech, když pohlíží na monumentální díla.

První si výstavu prohlíží premiér v demisi Andrej Babiš a slovenský premiér. „Tato výstava je to nejdůstojnější, co se mohlo na výstavišti u příležitosti oslav sto let republiky připravit," chválí slovenský premiér Petr Pellegrini. Poté už do výstavního prostoru míří první nedočkaví lidé, aby viděli neopakovatelnou expozici.

Tisíce lidí zaplňují všechny pavilony. V některých je větší klid, třeba v pavilonu Morava, jinde to zase žije, ozývají se výkřiky a hučí to v nich jako v úlech. Třeba v pavilonu V lidé sportují.

Srdce všech Brňanů plesají, když v jednom z rohu pavilonu vidí sedět pět hráčů mistrovské Komety. Rozdávají jim autogramy. „Mami, podívej, já mám podpis od Dočekala, ještě jdu pro další," chválí se opodál stojící ženě přibližně pětiletý chlapec.

Sportování lidi baví, hrají fotbal, basketbal nebo se prohání na historických kolech. Pavilonem plným sportu je nadšená i Martina Zahradníčková, která si ho prohlíží s rodinou. „Nejvíc se mi tady líbí výstava sportovních fotek. Už jsme si ale i zasportovali, jezdili jsme třeba na kole, a syn hrál fotbal. Taky jsme se prošli po bosé stezce," říká žena.

O kousek dál se lidé ztrácí v útrobách světa z lešení. „Tak tolikrát najednou jsem se ještě v životě neviděl," směje se mladík v zrcadlovém bludišti, které je jednou ze součástí expozice.

Uprostřed jedné z místností svítí centrální mozek lidstva: počítač, který lidem pomocí kódu radí, jaké vystavené klenoty českého designu se k nim nejvíc hodí. Třeba Richardu Strakovi doporučuje, aby zvolil skleněné předměty, dřevěné hračky či skleněný lustr. „Myslím, že se celkem trefil," usmívá se muž.

Na festivalu jej zatím zaujala třeba výstava hasičských praporů, prvorepublikové uniformy policistů a vojáků, či veteráni na čtyřech kolech. „Líbilo se mi tady dost věcí, takže myslím, že si tady každý člověk najde něco podle své chuti," chválí festival Straka.

V prudkém odpoledním slunci se u jednoho z pavilonů lesknou nablýskané kapoty aut z dob první republiky. Zaparkované tam stojí většinou škodovky, ale i další auta, která se v prvních letech existence Československa proháněla po silnicích. Vozy obklopují jejich majitelé ve stylovém prvorepublikovém oblečení, a tak se zdá, jako by se na místě zastavil čas.

Černé auto značky Praga opečovává jeho majitel z Veteran Automoto Clubu Brno Eduard Nejezchleb. „Je to Pragovka z roku 1929. Mám ji nerenovovanou, v původním stavu. Stála totiž dvacet let v suché garáži, než jsem ji koupil. Řídit takové auto není lehké, od dnešních se totiž výrazně odlišuje. Spojka, plyn a brzda jsou totiž jinak seřazené. Navíc řidič musí mít úzké boty, protože lidi, kteří kdysi tato auta řídili, byli drobečci," vypráví o svém společníkovi na čtyřech kolech. Volant má auto na pravé straně, až do druhé světové války se totiž v Československu jezdilo vlevo.

Za co, pane Bože, za co, ozývá se v tu chvíli areálem výstaviště. To na hlavním festivalovém pódiu zpívá Tomáš Klus. Stovky lidí tančí na jeho zpěv a v zábavě jim vůbec nevadí připalující slunce. Někteří lidé se přesto rozhodují zchladit, a tak stojí ve fontáně u hlavního vchodu výstaviště. Někteří jenom ladně brouzdají nohama, jiní tancují do rytmu a vytváří na hladině fontány vlny. „Tak se asi taky jdeme okoupat, ne? Jak je to tady veliké, už si ani necítím nohy," směje se asi třicetiletá blondýna a v doprovodu kamarádky míří k fontáně.