Ostatně tohle by se ještě dalo pochopit: roztříštěnost politické scény je typická pro víc zemí, navíc v České republice si za ni mohou (vedle jiných) především dvě strany, které se nestoudně spojily s byznysem a ztratily důvěru paradoxně jen několik let poté, co to vypadalo, že společně (ač jedna levicová a jedna pravicová) získají ústavní většinu.

Tím druhým důsledkem a hlavní prohrou nás všech je, že o všem rozhodla ani ne pětina všech oprávněných voličů. Proto Česká republika (ruku v ruce se slovenskými bratry) je opravdu černým bodem na mapě Evropy, kde i v jinak ležérních středomořských státech přišlo k volbám o polovinu víc lidí (samozřejmě myšleno v procentech), v Itálii dokonce skoro dvě třetiny oprávněných voličů. A ani Jihomoravané nemohou jásat, že jsou lepší než průměr (skoro o procento).

Věřím, že ty čtyři pětiny lidí, které k volbám nepřišly, budou v příštích pěti letech o tom, co je v Evropské unii špatně nebo dobře mlčet, protože na kritizování (pokud jim ve volbě strany nezabránila nějaká vážná událost) nemají právo. A za pět let si uvědomí, že mohou něco změnit.

Jinak to dopadne znovu jako letos, kdy se titulem Vítěz eurovoleb 2014 v České republice může titulovat strana, kterou volila necelá čtyři procenta oprávněných voličů (ano, ČTYŘI PROCENTA, tedy ani ne jeden z pětadvaceti, kdo mohli přijít). Tak snad si Babišovci uvědomí, že v podstatě není co slavit.

TOMÁŠ HERMAN, šéfredaktor Deníku Rovnost