Je hlavní osobou dnešní slavnosti. Větší než císař Svaté říše římské a český král Karel IV. nebo jeho bratr moravský markrabě Jan Jindřich, kteří stojí opodál. Očkovým úkolem je vysvětit nejdůležitější část nového klášterního kostela augustiniánů poustevníků, který se stane místem posledního odpočinku moravské větve Lucemburků.

Dnes je tomu šest set dvaapadesát let, kdy se v roce 1356 po vysvěcení mohly začít v kostele svatého Tomáše na dnešním Moravském náměstí sloužit mše. „V té době ale kostel ani klášter nebyly ani zdaleka dostavěny. Po celou druhou polovinu čtrnáctého století věnovali Lucemburkové klášteru velké částky na jeho dostavbu,“ uvedl historik Demeter Malaťák. Šlo totiž o stavbu, které měla reprezentovat svého zakladatele, moravského markraběte Jana Jindřicha.

Měl to být údajně největší klášter augustiniánů poustevníku na území Sváté říše římské. Do vínku dostal podle místní tradice od Karla IV. vzácný dar, deskový obraz Madony ze třináctého století. „Takzvané Svatotomské madoně se připisuje vítězství Brňanů nad dvacetinásobnou švédskou přesilou v roce 1645. Po přestěhování na Staré Brno v roce 1783 si slavný obraz vzali řeholníci sebou,“ dodal Malaťák. I proto je tahle Madona neboli Perla Moravy dodnes považována za ochránkyni města.

Ze středověkých klášterních staveb se do dnešních dnů dochovaly pouze obvodové zdi presbytáře. Vše ostatní zmizelo. Nejprve klášter v roce 1428 poničili husité a co ze středověkých staveb zbylo, vzalo patrně za své při obléhání Brna Švédy v roce 1645. Kostel i klášter pak byly kompletně přestaveny v barokním duchu v sedmnáctém a osmnáctém století.