Zájemci o koupi tohoto ekologického titulu totiž mohli získat podpis autora.
Pokladní už od třetí hodiny proto prodávají jednu knihu za druhou. Obsluha každou chvílí odbíhá do skladu pro další balíky knihy. Dlouhý zástup lidí se vine daleko od obchodu.
Prezident Klaus sedí za stolkem a podepisuje se. Sem tam s lidmi prohodí pár slov. Jeden z mužů se ho ptá, proč mají ropné země víc peněz než ty, kde rostou deštné pralesy.
„Ropa je nyní dražší než stromy. Ale o tom je v knize také jedna kapitola,“ odpovídá prezident a neodloží pero ani na chvíli.
S postupujícím časem mají zaměstnanci knihkupectví strach o jeho zdraví. „Nebolí vás už ruka?“ ptá se s obavami jeden z lidí stojících okolo Klause. Ten jen mávne rukou s tím, že je zvyklý.
Uplynula hodina a fronta konečně pomalu končí. Prezident se loučí s lidmi v prodejně a pomalu se po Masarykově ulici vydává ke svému autu, které parkuje na Zelném trhu.
Hlavu státu doprovází velký zástup lidí, kteří si Klause fotí na všechno možné. „To je prezident? Dobrý den, pane prezidente,“ povídá muž, který se skupině připlétá do cesty.
Klaus rozdává poslední podpisy s úsměvy, nasedá do černého auta a odjíždí do hotelu připravit se na večeři.