Za portálem jsou vidět skleněné dveře, které se samy rytmicky otevírají a zase zavírají, jak jimi procházejí jednotliví návštěvníci domu.

„Chodím sem ráda. Skoro vždy tu najdu to, co právě potřebuji,“ pověděla jedna z těch, kteří prošli pod šklebícím se kozlem a zmizeli uvnitř domu. Vedle portálu jsou dvě pamětní desky. Na té horní je portrét muže a pod ním nápis. Ten kolemjdoucím hlásá, že v domě bydlel na přelomu let 1767 a 1768 Wolfgang Amadeus Mozart. Malý Mozart zde tak před dvě stě čtyřiceti lety oslavil vánoční svátky a přivítal Nový rok.

K desce se váže zajímavý příběh. „Původní pamětní deska byla německá. Němci ji odhalili sedmého prosince roku 1941. Chtěli tak v době okupace upevnit němectví. Jako symbol německé okupace ji pak Češi v roce 1945 zase odstranili,“ píše se v knize Pamětní desky a pomníky v Brně. Tu nynější vytvořil v roce 1956 Jan Tomáš Fischer.

Na dolní pamětní desce je nápis, který oznamuje, že dům nechal v osmnáctém století postavit olomoucký biskup Wolfgang Hannibal kardinál Schrattenbach. Dům měl původně takovéto portály dva. Ten druhý kdysi vedl do ulice Poštovské. V knize o Brněnských palácích se píše, že snad to bylo kvůli tomu, že dva vchody měly symbolizovat dvojí funkci domu. A to sídlo olomouckého biskupa a rodový palác Schrattenbachů. V paláci se proto kdysi dokonce nacházely i dva přijímací sály s trůnem. Jeden vyžíval kardinál Schrattenbach jako olomoucký biskup druhý pak jako představitel předního hraběcího rodu.

Nyní ale tímto vchodem žádný hrabě ani kardinál nechodí. A zatím ani žádný malý hudební genius se zde nechystá počkat na nadílku od Ježíška. Přesto to vypadá, že starý dům žije nyní víc než kdykoliv předtím. Dveře se opět otevírají a z domu vychází další jeho návštěvník. A v rukou drží několik knih. Dům se šklebícím se kozlem na portálu je totiž nyní městskou knihovnou. Získala jméno po jiném vzdělaném muži, který se také zasadil o kulturu v Brně a to Jiřím Mahenovi. Jako v době Schrattenbacha měl palác dva přijímací sály, nyní má dvě oddělení. To druhé slouží k poslechu hudby. Připomíná tak velkou vášeň kardinála operu, kterou přivedl na Moravu. Mozart ani ctihodný Schrattenbach už nežijí, ale dům v Kobližné nese jejich poselství dál.