„Kočky jsou rozdělené do třídy podle plemene, barvy a věku. Jednotliví posuzovatelé potom hodnotí nejenom celkový vzhled zvířete a jeho držení těla, ale i oči, uši nebo ocas kočky. Body se potom sečtou a podle toho se mazlíček umístí," přibližuje systém výstavy členka výboru Zdenka Stroupková.

Na vítězství si věří Helena Mazálková. „Moje kočka je určitě nejhezčí. Je to norská lesní, tatínek byl přímo z Norska a maminka z České republiky. Na ukázce na pódiu už jsme byli, teď už jen čekáme na výsledky," říká nadšeně chovatelka.

Zvíře s rodokmenem, jako má ona, se může i prodražit. „Pokud si lidé pořídí chovnou kočku, která jim může dát koťata, stojí i patnáct tisíc korun," vypočítává Mazálková.

Zdaleka ale nemá nejdražší kočku na výstavě, britská červená kočka, se kterou přišla Petra Anettová, stojí i dvojnásobek. „Když se na ně podíváte, dělají se jim takové bochánky u úst, to je pro britské kočky typické. Můj kocour je klidný, povahově až extrémně mazlivý. Je to asi proto, že byl jedináček, je zvyklý, že ho lidé rádi rozmazlují," vzpomíná Anettová na narození dnes sedmiměsíčního kotěte.

Většina koček je naprosto klidná a spí ve svých dočasných domovech, zatímco je kočičí nadšenci obcházejí a fotografují si je. Ne ale všechny. Jeden kocour se po několika hodinách spaní rozhodl, že ho ležení už nebaví, a když otevřeli jeho klec, aby ho odvedli k posouzení porotcům, začal zběsile škrábat a kousat.

Majitelce se nakonec podařilo ho z klece dostat, ale musela mít speciální rukavice. „Riskuje tím, že ho porotci vůbec nebudou hodnotit. Když je nějaká kočka hodně zlá, můžou ji odmítnout. Některé kočky ten tlak zvládají špatně a jsou nervnější, ale většina se často ráda ukazuje, líbí se jim zájem lidí. Hodně záleží na plemeni i na osobnosti koček," vysvětluje Stroupková, která sama se dvěma kočkami soutěží.

Peníze se vítězům nedávají, dostanou pohár a hlavně ocenění. „Jde především o tu prestiž. Ceny si potom můžete vystavit na dalších výstavách. I sem třeba přijeli lidé z Polska, Běloruska, Německa nebo Dánska ukázat své mazlíčky," vyjmenovává členka výboru.

Lidé se podle ní ke kočkám běžně chovají příliš nezodpovědně. „Není správné, že kočky pouští ven bez dozoru. Mohou se tam lehce něčím nakazit, nebo je může srazit auto, je to prostě nebezpečné. Opravdoví chovatelé kočky berou maximálně na procházky na vodítku. My kvůli tomu máme doma třeba kočárek, na který už si koťata zvykly a nevyskakují z něj," dodává Stroupková.

Kočky jsou pro ní členové rodiny, kteří ale nevyžadují velkou péči. „Mám teď doma třináct koček, narodilo se nám totiž osm koťat. Nečekali jsme to, je to na jedno zvíře opravdu hodně. Společnost jim dělají další tři kočky a dvě mám dneska s sebou. Jsou to norské lesní kočky, tedy druhé největší plemeno. Mají polodlouhou srst a jsou takové živější," popisuje své mazlíčky chovatelka.

Na akci se přišla podívat spousta lidí, malé šelmy obdivovaly jak děti, tak i dospělí. „Vždycky jsem chtěla začít kočky chovat, tak jsem si sem přišla pro nějaké tipy. Líbí se mi, že si tady můžu rovnou koupit i zdravé krmivo, hračky pro kočky a nebo přispět na jídlo pro zatoulané zvířata," hodnotí výstavu, která pokračuje i v neděli, Brňanka Alice Oselková.