Brněnský silák z Řečkovic zemřel svému nejlepšímu kamarádovi a asistentovi Františku Kocmanovi na rameni. „Seděli jsme vedle sebe v hospodě a čekali na oběd. Najednou Franta zvedl sklenici se zvětralým pivem a říká Frankie zdar a opřel si o mě hlavu. Nechápal jsem, proč si se mnou ťuká s poloprázdnou sklenicí. Považoval jsem to za jeden z jeho dalších vtípků. Až když se nezvedal, tak jsem pochopil, že se se mnou navždy rozloučil,“ vzpomíná Kocman.

Mohutného muže v pouhých čtyřiačtyřiceti letech zradilo srdce. „První infarkt prodělal už dříve při autonehodě, když pracoval jako uhlař a vozil uhlí. Osudným se mu stal ten v restauraci, kdy mu najednou z pusy tekly sliny a tvořily se mu červené fleky po těle. Podle lékařů by stejně zůstal na půl těla ochrnutý, což by pro něj bylo hrozné. Za svůj krátký život toho prožil opravdu hodně. Někdo jiný by to nestihl, ani kdyby žil dvě stě let,“ říká kamarád.

Zprávě o jeho úmrtí nechtěl ani nikdo z jeho fanoušků věřit. „Ještě měsíc před smrtí totiž vystupoval na brněnském náměstí Svobody. Česká televize odvysílala záznam přesně den po jeho smrti, takže z obrazovek zněl jeho klasický pozdrav Zdarec, jak se máte? Tak jsem tady,“ vysvětluje asistent.

Vzpomínkový večer na siláka Frantu Kocourka se konal v brněnské Bystrci.
Vzpomínka v Brně na legendu Frantu Kocourka: silák ležel na hřebících, podívejte

Silák proslul ohýbáním železa v zubech a trháním balíčku karet. „Při vystupování obvykle zařazoval i těžší věci. Například byl zavěšený za hlavu a za paty mezi stojany, na hrudi měl položený obrovský kámen, který jeho partner rozbíjel kladivem nebo si lehl pod dřevěnou desku na zem a já jsem ho přejížděl osobním autem. Dále se holými zády pokládal na fakírskou desku s hřebíky, na prsech měl položenou kovadlinu, do které jsem bouchal těžkou palicí. Dodnes mám jeho rekvizity vystavené v řečkovickém muzeu, které jsem mu zde zřídil,“ říká Kocman.

Některá ze silákových čísel byla velmi nebezpečná. Po jednom vystoupení v rakouském Innsbrucku skončil s rozseknutou hlavou. „Číslo spočívalo v tom, že si dal na hlavu dřevěný špalek. Vybral někdo z diváků, který vzal sekeru a snažil se ho rozštípnout, ale ujela mu ruka a sekl ho do čela. Po tomto vystoupení s tímto číslem přestal,“ vysvětluje Brňan.

Společně vystupovali téměř čtrnáct let. „Poprvé jsme se viděli v jedné řečkovické hospodě, kde Franta v sedmdesátých letech minulého století pořádal Mistrovství Evropy ve lhaní. O pár let později jsme se skamarádili. Měli jsme společnou zálibu v opékání jehňat, kde jsme se pravidelně s přáteli setkávali a při jedné takové příležitosti mě oslovil, abychom spolu jezdili na vystoupení,“ přibližuje asistent.

Odhalení památníku - sochy brněnského siláka Franty Kocourka v parku v brněnských Řečkovicích.
Legendární silák Franta Kocourek má sochu v Řečkovicích, podívejte se

Kocourek miloval lidi a oni milovali jeho. „Byl to jedinečný člověk, kterého nejde nahradit. Navíc nejlepší kamarád, co jsem kdy poznal a skvělý bavič. Kamkoliv jsme přišli, tak se k němu hrnul dav lidí a chtěli s ním sedět u stolu. Když chtěl, aby mu lidé nerozuměli, tak začal mluvit hantecem. To praktikoval hlavně v Praze," říká asistent.

Siláka nešlo ničím zaskočit. "Ze všeho uměl vybruslit. Občas se nám stalo, že jsme na vystoupení přijeli o den dřív. Když mu pořadatelé sdělili, že má představení až zítra, tak jen odvětil, já vím, jeli jsme se jen podívat, kde to zítra vypukne. Vrátili jsme zpět do Brna a druhý den tam vyrazili znovu," směje se Brňan.

Po jeho smrti se Kocman zasloužil o to, aby měl silák v Brně památník. „Od minulého roku stojí socha v parku v Řečkovicích. Také jsem uspořádal devět Večerů Franty Kocourka, kde na něj vzpomínali místní i známé osobnosti. Záměrně jsem tam zval lidi, kteří ho znali, aby o něm mohli povyprávět nějakou zajímavou historku,“ svěřuje se muž.

Kocourek se vyučil písmomalířem. „Jako silák měl krásný rukopis, ale od dětství ho táhlo zápasení. Ve třinácti letech se s kamarády přihlásil do zápasnického oddílu brněnské Zbrojovky, kde pár let zápolil. Jemu ale nikdy nešlo o vítězství, ale o to dělat blbiny. Rozhodčímu se třeba jednou zakousl do nohy. Poté se seznámil s místním prvorepublikovým silákem Fráňou Česalem, který ho naučil ohýbat železo. V osmnácti letech začal sám vystupovat,“ sděluje Brňan.

Silák byl i špičkový kuchař. „Vstával už ve čtyři hodiny ráno, aby navařil pro rodinu a pak šel do práce. Mezi jeho speciality patřily nutrie. Vždy to skvěle dochutil a byla to lahůdka,“ uzavírá Kocman.