Majitel pohřební služby v Kloboucích, Radim Charvát, právě připravuje parte pro rodinu tragicky zesnulého automobilového závodníka Luďka Kocmana. ,,Před chvílí u nás byla jeho manželka. Domlouvali jsme některé detaily kolem pátečního pohřbu,“ říká R. Charvát a ukazuje na kytici žlutých gerber, které budou zdobit závodníkův katafalk. Luděk Kocman (49) podlehl v sobotu večer při převozu do zlínské nemocnice těžkým zraněním, které utrpěl na Barum rallye. Kocmanova žena Yveta jakoby stále nemohla uvěřit, že jejich dcera Romana bude zbytek života prožívat bez milovaného otce.

Manželky většinou mívají zlé tušení, když se má něco zlého přihodit manželům nebo dětem. Jak jste usínala několik dní před startem rallye?

Ještě před začátkem osudné rallye, jel manžel jako navigátor snezkušenou řidičkou na menší soutěži a už tehdy jsem měla sevřené hrdlo. Varovala jsem ho: „Luďku, neblázni, ta holka toho moc neumí. Něco se může stát.“ Jenže on si nedal říct. Miloval auta, rychlost, atmosféru závodů. Proto nakonec i přijal nabídku od Pavla Karlíka, aby spolu nastoupili do rallye ve Zlíně. Já jsem vůbec byla proti jeho závodění. Luděk byl ale tvrdohlavý a vždy si prosadil svou.

Takže si nevyčítáte, že jste mu vdalší kariéře nedokázala zabránit?

Co jsem měla dělat? Někteří mu říkali, že už je na riskování dost starý, ale auta pro něj byla vším. Víte, já se na to dívám zjiného pohledu. Pracuji jako laborantka na interní hemato-onkologické klinice vBrně a dobře vím, jakou cenu má život. Raději jsem sním na závody nejezdila. Byl to zřejmě Luďkův osud. Myslím, že na něj i věřil. Podívejte se kolem, co četl za knihy. Kontakty svěčností a tak.

Co měl váš manžel rád?

Kromě závodění miloval kočky, knihy a hudební skupinu Kabát. Mnohdy jsem litovala sousedy, jak musí trpět, když u nás drnčela okna. Pořád ty Kabáty poslouchal. Luděk byl velmi všestranný člověk a poměrně často střídal zaměstnání. Neměl rád nudu. Pracoval jako řidič, technik, jeden čas i podnikal. Poslední dva měsíce byl ale raději nezaměstnaný, protože potřeboval čas na závody.

Vzpomenete si ještě, jak jste se seznámili?

To už je strašně dávno… Milovala jsem ho pro jeho veselou a upřímnou povahu. Kvůli závodům byl často zdomova, ale vždy se nám to snažil vynahradit nějakým milým dárkem. Nebyly to drahé dárky, my jsme nikdy moc peněz neměli, ale i drobnosti přece dokáží potěšit. Když vám vyprávím o dárcích, tak mě napadla taková paralela. Babička mu dala nádherné hodiny, kukačky. Přestaly jít jen pár chvil poté, co Luděk zemřel. Nevím, jak si to mám vysvětlit.