Tedy v roce, kdy se Canberra stala hlavním městem Austrálie, v Texasu byla objevena nafta, zemřela královna Viktorie, byl založen Český fotbalový svaz, v Moskvě se konala premiéra Čechovových Tří sester, v Paříži byla otevřena první výstava tehdy osmnáctiletého malíře Pabla Picassa, Röntgen dostal Nobelovu cenu za objevení paprsků RTG, narodil se také Hugo Haas a v Rakousko-­Uhersku vládl stále ještě František Josef I.Podle lékařů je pro dlouhý život nejdůležitější zdravý životní styl a dostatek pohybu.

Zmíněná stosedmiletá paní měla pohybu za svůj život víc než dost. Když byla malá, chodilo se pěšky. Nebyly automobily, autobusy, tramvaje (jen ty koněspřežné nebo první parní), letadla ani motocykly. Lidé museli chodit pro vodu ke studním, pro mléko ke kravám do chléva a pro chleba nejdřív na pole, potom pro mouku do mlýna a nakonec přes kopec k pekaři.

Umíralo mnohem víc lidí v mnohem nižším věku – penicilin se začal masově vyrábět, až když bylo nejstarší ženě Jihomoravského kraje čtyřicet let. Nebyl to jednoduchý život, projít dvěma válkami a pak ještě tou studenou, vidět umírat spoustu svých blízkých a na stará kolena se učit vymoženostem v podobě televize nebo třeba ručního mixéru.

Stoletých lidí v Česku přibývá. Žijeme déle. A máme možnosti, o kterých se našim předkům ani nesnilo. Přesto o mnoho přicházíme. Možná bychom mohli pohodlnost nahradit zvědavostí, občas se vypravit za vodou nebo po stopách chleba. Ono totiž není ani tak důležité, jak úctyhodného věku se dožijeme, jako spíš to, jak jsme ten život žili.