Bude odkoukávat přístup svých pedagogů, jako stážista se účastní vyšetření a operací. Univerzity totiž spolupracují se svými fakultními nemocnicemi, kde lékaře školí. Podobně jako sportovní fakulty mají svá hřiště a stadiony, jako výzkumné ústavy mají laboratoře. Bez nich by nemohly fungovat a vychovávat nové odborníky.V současné době je vztah mezi nemocnicemi a lékařskými fakultami, potažmo univerzitami (ať už Karlovou nebo Masarykovou), víceméně zvykový. Většina vztahů mezi školou a nemocnicí vyplývá ze vztahů učitelů, kteří jsou zároveň lékaři, přednosty klinik. Je to zkrátka propojené, možná neprůhledné, ale v každém případě funkční. Ministerstvo to chce změnit.
Podle jeho návrhu má mít univerzita třetinový podíl v nemocnicích, zbytek připadne státu. Formálně je to zlepšení, teď nemá univerzita v nemocnicích fakticky vůbec žádný podíl. Vedení univerzity se ale paradoxně bojí, že kvůli ministerstvu vliv v nemocnicích ztratí. Logicky má pravdu ministerstvo – třiatřicet procent a nula procent podílu je rozdíl a univerzita si de jure polepší. Lidsky je ale třeba dát za pravdu těm, kteří se bojí Julínkových zásahů. Není divu. Ministr Julínek už za své působení ve funkci napáchal dost změn, které měly sloužit ke zlepšení – ať už podmínek pro práci lékařů, nebo přístupu k pacientům. Fungují jen částečně a ve svých důsledcích ruinují ty nejzranitelnější. A těmi by mohly být i fakultní nemocnice, potažmo mladí lékaři. Takže ve finále bude možná bitý zase pacient.
