A už poněkolikáté jsou nejlepšími ohňostrůjci Češi. Ve městě uprostřed Evropy jsme tedy obhájili prvenství.Užili jsme si ohňostroje? Možná, spíš ale stresové cesty na přehradu a zpátky, zácpy, hluku a kolotoče.
Ignis brunensis k Brnu patří, zvykli jsme si na akci, kdy to mezi desátou a jedenáctou v noci začne bouchat, odevšud jsou vidět záblesky na obloze, jezdí posilové tramvaje a děti mají další den odložený start vyučování. Můj syn přišel ze školy se sdělením v notýsku – V pondělí a ve středu začíná škola až v 8.55 hod, ohňostroje. Děti mohou být vzhůru dlouho do noci, jezdit z přehrady domů a ráno déle spát. Navíc kolotoče na přehradě je lákají také.
Náctiletí prožijí pod ohňostroji svoji první lásku, je to totiž romantika, když vás pod těmi rozzářenými světýlky někdo vášnivě políbí. Neřidiči si dají pár pivek na príglu a řidiči vlastně možná taky. Hospody v centru se vylidní, zato na přehradě se pije ostošest. Jeden bloggista na jednom serveru ale docela vtipně poznamenal, že nechápe, v čem se soutěží. Všechny ohňostroje mu totiž přijdou skoro stejné.
Brněnské ohňostroje jsou dobrý byznys. Nabalí se na ně řada dalších doprovodných akcí, stánků, přijedou kolotočáři. A na hvězdném nebi je těch hvězd najednou o dost víc. Řečeno s Kantem, dvě věci nás mohou naplňovat údivem, ohňohvězdné nebe nad námi a mravní zákon v nás. Na ohňostroje koukáme dost fascinovaně, přestože jsou všechny stejné. A mravní zákon? Ten spláchneme vychlazeným pivem, v té tmě stejně není nic moc vidět.
