Šéf výzkumného oddělení Světové banky Robert Watson ovšem prohlásil: „Způsob, jakým dnes vyrábíme biopaliva, nikam nevede“. To nicméně neznamená, že Světová banka biopaliva všeobecně odmítá. Nelíbí se jí konkrétně americká podpora výroby biolihu z kukuřice, která skutečně zamávala s cenami potravin na světovém trhu. Kritizuje ale i stávající německou podporu biodieselu, která sice ceny potravin neovlivňuje, avšak kvůli rozšiřování plantáží původně africké palmy olejové podporuje odlesňování na světovém Jihu. Watson se domnívá, že brazilský líh z cukrové třtiny může být ze stávajících biopaliv jedinou dlouhodobě udržitelnou možností. To zní docela přesvědčivě: Na rozdíl od dotovaných amerických rafinérií Brazilci ze třtiny získají více energie, než vynaloží na pěstování a destilaci, a půda získaná případně vyklučením pralesa by se k dalšímu rozšiřování produkce třtiny stejně nehodila.

Watson dále vyjádřil přesvědčení, že je nutno financovat výzkum nových technologií výroby biopaliv, tak aby během pěti až deseti let byly komerčně využitelné. Crispin Tickell z oxfordského Institutu Jamese Martina pro vědu a civilizaci zase upozornil, že biopaliva budou vždy pouze částí řešení energetických problémů, k nimž vede vyčerpávání neobnovitelných zdrojů. Podle jeho názoru je třeba věnovat stejnou pozornost využití solární a geotermální energie.

Tickellův výrok, že „Zemědělství je víc než výroba“, by tržního fundamentalistu Klause dozajista vůbec nepotěšil, stejně jako tvrzení, že zemědělské trhy by měly fungovat v jasně definovaném rámci zajišťujícím sledování veřejného zájmu. V souvislosti s farmařením jde totiž kromě obživy a energetické produkce také o pohlcování uhlíkových emisí nebo péči o čistotu vodních zdrojů.

Výroba biopaliv má za sebou docela slušnou tradici. Brazilci je masivně používají už tři desítky let – a až donedávna to ani Klausovi, ani nikomu jinému nevadilo. Ale už bývalé Československo, předtím než padlo do náruče Velkému bratru z východu, tu trochu rumunského benzínu standardně ředilo bramborovým lihem, zatímco do leteckého paliva se kromě lihu přidával ještě benzen vyrobený z uhelného dehtu. Konzervativci po celém světě vychvalují venkov a tradiční vztah k půdě. Biopaliva vyrábějí venkovští zemědělci – jde jen o to, aby neohrožovala potravinářství. Takže kde je vlastně problém? Jaký je ten správný konzervativní argument proti biopalivům?

Autor je filosof a sociolog