Úkolem semaforů je zpřehlednit dopravu a udělat ji bezpečnější. V Brně je ale dost semaforů, které vytáčí řidiče, protože prý dopravu spíš brzdí, než aby ji zefektivnily. Řidičům vadí dlouhé čekání na zelenou. A chodcům také.

Ve městě se jezdí padesátkou, chodí pětkou. Tedy: auta mohou jet rychlostí maximálně padesát kilometrů za hodinu, chodci, i když jsou čupr, chodí tak pět kilometrů za hodinu. A zatímco všichni řidiči jsou někdy chodci, spousta chodců neřídí a na automobilisty nadává. Město je džungle a silnější přežije. Silnější je v tomhle případě plechové auto a ne člověk z masa a kostí.

A tak, zatímco řidiči nadávají na to, že na některých semaforech nechytnou zelenou vlnu a červená je brzdí, chodci skáčou do vozovky a úprkem se ji snaží přeběhnout, než blikne červený panáček a zelené světlo dá volno automobilům.

Možná by rozohnění řidiči udělali lépe, kdyby si v době, kdy čekají na zelenou, uvědomili, proč byly semafory tenkrát v roce 1911 v Česku zavedeny. Aby zastavovaly dopravu z jedné strany a pouštěly dopravu ze strany druhé. A aby chránily chodce, na které se v té změti křižovatek zas až tak moc nemyslí. V teple svého klimatizovaného vozu se mohou třeba radovat, že je nešlehá déšť a nesužuje zima, jako ty pěší na zebře. Silnější by měl být i shovívavější. Zatím je to padesát ku pěti ve prospěch predátorů.