Z nich byla jen necelá třetina skutečných vycvičených vojáků. Brno mohlo spoléhat pouze na vynikající taktické schopnosti svého velitele Ludvíka Radouita de Souches, kterému ovšem ze začátku vůbec nevěřilo – byl prudká povaha a navíc protestant. Obléhání začalo třetího května 1645 a i přes nepřátelskou přesilu Brno útokům odolávalo. Po šesti týdnech bojů přišel déšť.

Odpolední průtrž mračen čtrnáctého června byla tak vydatná, že zaplavila příkopy a mnoho švédských vojáků v nich bylo uvězněno. V nastalém zmatku podnikl Souches vynikající obranný krok – zaútočil. Vyhráno ale ještě nebylo. Až patnáctého srpna boje ustaly. Podle pověsti za to Brno vděčí zvonům, které se rozezněly na Petrově v jedenáct hodin dopoledne.

Ve skutečnosti se ale boje ten den vedly až do pozdního večera, zdecimovaná švédská vojska po setmění požádala o vydání raněných a odtáhla. O víkendu na Brno zaútočily jednotky motorkových fanoušků. Bylo jich desetkrát víc než švédských obléhatelů. Tentokrát se to ale naštěstí obešlo bez mrtvých a vážně zraněných.

V neděli na Petrově odbilo poledne v jedenáct hodin, přesně v tu doby odstartovaly stopětadvacítky, ve dvě se jel poslední závod a pozdě večer už měly starosti jen policejní hlídky.