Pod nablýskanou kulisou ohňostrojů a ulic narychlo zbavených sprejerských malůvek by měla proběhnout jednání týkající se problémů, které jsou a budou skupině středoevropských zemí společné v rámci Evropské unie. Velká část těchto států, které mají za sebou zkušenost s komunismem, se od západoevropských krajin liší větší vstřícností vůči Spojeným státům. Dá se tudíž očekávat, že duo přátel amerických radarových antén Klaus – Kaczynski se pokusí v horkém Brně nalomit další prezidenty pro podporu toho, co Západoevropany, nevěřící na íránskou a severokorejskou raketovou hrozbu, zas tolik nepálí.

Bráno z historického hlediska, na brněnském setkání je vidět, jak se evropské ledy hnuly. Už třináct let se takto přátelsky scházejí hlavy států, na něž před sedmdesáti lety nebyl vábný pohled. Polofašistické Rakousko, Maďarsko a Polsko cenily zuby na Československo, Bulharsko si dělalo zálusk na Makedonii, na Balkáně se schylovalo k vzájemné kruté řeži. Tahle nestabilita, využitá nacismem, pak vyústila do evropského ohňostroje, v němž na rozdíl od toho dnešního brněnského lítaly ostré rachejtle.

Evropa je sice už dnes oázou stability, ale harašení radarovými anténami, které dráždí ruský kolos k podobným gestům, však mrazivé vzpomínky na časy dávných evropských rozepří a silových gest trochu oživuje.