Blafající čtyřnožci tam brání svoje zvláštním lidsko-zvířecí společenství, které se u nás dřív nevyskytovalo.

Každý už to asi zná: Kolem se klátí troska a nás srazí k zemi závan, který nevydává nic jiného na světě kromě bezdomovců. Když pak projdou bezdomovcovi psi – zválení, pocuchaní, a každý úplně jiný – zjistíme, že ti zápach nevydávají. Pak uvidíme, že rozedrané postavy se o svůj psí chumel celkem starají a nemlátí je, pravda, i když někdo tvrdí, že psy pojídají… Některým bezdomovcům tak početní psi nahrazují chybějící lidskou společnost a citové a pečovatelské vazby.

Podobně je na tom i vrstva opačná, také po roce 1989 vyrostlá. Kariérně orientovaným lidem ze satelitních sídel na luxusních periferiích velkoměst je často potomstvo překážkou v růstu, a děcka tak přivádějí na svět později nebo ve skromnějším počtu. Tak jim poslouží náhrada – vypulírovaný chrt či rotvajler jako tele, pro nějž je nakupována vybraná strava. Slouží k mazlení, opečovávání, sportování a také jako živá ochranka pozemku, za jehož plotem řve.

Ale psí společnost naštěstí není rozdělená jen na dvě protikladné třídy. Jsou tu ještě Bobešové z malého města a venkovské Betyny v boudách, zlatý střed patřící lidem, kteří vědí, že pes má být jen přítelem, ne náhradníkem člověka. A podle toho si i zařizují svůj lidský život – ani na dně, ani ve zlaté kleci, s rodinou okolo.