Měnící se společenská atmosféra přiřazovala lidem orientovaným na stejné pohlaví různé nálepky a osud – od fajrujících hranic a Cyklonu B přes posměch až po otevřené přijetí.

Na rozdíl od Polska sužovaného klerotalibanci v Česku nikdo potenciální homosexualitu televizních postaviček nezkoumá. Gaye zde uznává většina veřejnosti, homosexuálové skrze média a své členy mezi kulturními celebritami bez potíží ovlivňují veřejnou debatu o záležitostech své komunity. Velmi dlouho probojovávané registrované partnerství, jakousi nápodobu oficiální „většinové“ svatby, však homosexuálové využívají zatím málo. V Brně se loni „zaregistrovalo“ šestatřicet dvojic, tedy nepatrná část. Proč?

Na konzervativní jižní Moravě s navštěvovanými venkovskými kostely šlehne občas proti čtyřem procentům koniášovský plamen silněji než jinde. To možná vede gay a lesbickou menšinu k větší opatrnosti.

Katolickým horlivcům, často od mala upjatým hošíkům kontrastujícím od okolí obnošeným tesilem, svetry po strejčkovi, odmítáním alkoholu a ostřejších slov, by ale neuškodilo přehrát si znovu všechny ty situace, kdy oni sami cítili, že jsou svým životním stylem a hodnotami mezi oriflovanými pivními metalisty na vsi menšinou. Pak by možná přestali bránit tomu, aby se ti, kteří kdysi nosili místo šesticípé hvězdy na rukávě růžový trojúhelník, stali respektovanou součástí duhově pestré společnosti. Se vším všudy.