Na některých veřejných prostranstvích, vybavených kamenným nebo dokonce asfaltovým povrchem, to ale chodcům může připadat dost podobné. Z výhně měknoucího asfaltu mohou prchnout, azylovou náruč jim přes den rády otevřou pivařské zahrádky se slunečníkem.
Ten, komu se ale v časech tetelícího se vzduchu těžko někam prchá a občas na to doplatí, jsou důchodci. Kartonová bytová jádra některých domů se pod náporem paprsků přemění v jakousi gigantickou ohřívací spirálu, sálající dlouho do noci. Vyhánět vedro nemá moc smysl, otevřeným oknem vleze dovnitř ještě větší. A tak vždy po vlně žáru potichu přibudou do statistik s černým puntíkem jména těch, kteří se i s ohledem na svůj věk nedokázali stupňům Fah〜renheita schovat ani ve vlastních bytech.
Žhavá koule přináší rizik víc – i pro uživatele té nejvíce bezpečné hromadné dopravy, tedy železnice. Když Fahrenheit dlouhodobě lechtá ocelové pláty na pražcích, může je roztáhnout a vlak na výduti, pokud ji pochůzkář nezpozoruje, letí z kolejí. Tak jako před pár lety na trati Brno–Žďár nad Sázavou, naštěstí bez obětí.
Naopak mezi skupinami, která by na současných vedrech mohla vydělat, je i jedna netradiční – zkusme si třeba představit, čeho všeho by teď dosáhli brněnští popeláři, kdyby pohrozili neomezenou stávkou.