Pro pět českých otrhanců, brázdících poprvé v životě v autě narvaném konzervami a salámy prostor na západ od hraničních drátů, to byl šok, šok, šok. Šok politický, protože v trafikách pobřežních měst měli noviny, kde bylo všechno, od aktuální situace v Pobřeží slonoviny po reportáž o komunistických skinheadech.

Šok multikulturní, protože západní plážové rodiny obsahovaly třeba bílého tatínka, černou maminku, jedno dítě hnědé a druhé kupodivu šikmooké a dožluta. Třetí šok pak přebíjel předchozí dva. Ehm, jak jen to říct? Prostě v plné velikosti je tam vystavovaly snad úplně všechny, Francouzky, černošky, ženy původem z jihovýchodní Asie, turistky odevšad, mladé i staré.

Čeští jelimani zjistili, že jsou jediní, kteří na dílo přírody poulí bulvy. Západoevropský lid netknutý stalinskou prudérností a z ní plynoucím hladem po zakázaném ovoci z toho vědu nedělal. Tak tohle nám zakazovali, a takhle to za pár let bude vypadat i u nás, zněly české povzdechy v zálivu pod přímořským hradem.

Po sedmnácti letech se v Česku evropeizovalo kde co. Ovšem jestliže mnohorasových skoronahotin je na francouzské pláži většina, v Česku jde pořád o menšinu (ještě k tomu, jaká bída, o menšinu výhradně bílou) a ortodoxní naháči tu patří spíš k uzavřeným komunitám vyznavačů zdravého životního stylu scházejících se na nudaplážích.

Už aby nám to vysvětlil Radim Uzel v nějakém učeném pojednání.