Nejrůznějších tvrzí, přestavěných hradů a udržovaných zámků zde na skalních úbočích i zalesněných svazích historie zanechala dost. Už před Listopadem 1989 přitahovaly tyhle kamenné klenoty – i když se na některých podepsala „lidová péče“ po roce 1948 – zájemce o českou historii ze zahraničí.

Někteří Němci a Rakušané přijížděli se slzou v oku zhodnotit stav toho, co zde po roce 1945 či 1948 museli nechat. Jinak ale zahraniční výpravy kochající se Lednicí, Vranovem a dalšími, prospívaly státu a institucím tím, že tu roztočily nemálo západní měny. K orientaci na jejich toulkách českou a moravskou historií by jim ale nějaká bílá paní byla houby platná, k tomu potřebovaly armády cizojazyčně vybavených průvodců, schopných nejen nadrtit nazpaměť dějiny místního rodu, ale také odpovídat na historicky zapeklité dotazy.

A to platí pořád. Na Brněnsku ale dostávají průvodci za svou práci kvůli spleti zákonů a chybějícím penězům na výplaty přibližně tolik, kolik je minimální mzda – osm tisíc. I když pracují na zámcích, svými příjmy jsou tlačeni spíš do barabizen v podzámčí. Už ve středověku ale platilo, že když pán vezme lid u huby příliš, vezme podzámčí kosy a vyrazí se na zámek.