Krišňácký mišmaš z éteru postavil asi nejednoho posluchače stanice před problém. A to sice: chceme pestrost a pluralitu v politice, společnosti i ve vztazích státu a církví, ale zároveň nehoříme sympatiemi úplně pro všechno, co tato pluralita přinese.

Po roce 1989 Hare Krišna začalo působit legálně, a nic otřesného se nestalo. Jen prostě někteří mladí začali trávit čas asketickým životem na usedlostech a pěstováním zeleniny. Stejně tak dostali právo hledat stoupence a šířit svou víru scientologové, moonisté, příznivci Sri Chinmoye, Hnutí Grálu a další skupinky.

Informovanost o těchto společnostech a průhlednost jejich činnosti by ovšem měly zjistit, zdali u nich nedochází k využívání řadových členů (často obalamutitelných zlomených lidí) a jejich příspěvků a darů k podnikatelským aktivitám vůdců (často egocentriků toužících orat s jinými). Scientologové totiž žijí z organizování kurzů vzpomínek na minulé životy, chinmoyovci lákají na koncerty svého Mistra, brněnský odštěpenec od Grálu Josef Škrla se svými obdivovateli měl více firem…

Baví–li někoho nechat si dobrovolně vymývat mozek a vybírat kapsu, budiž. Úkolem médií však je poskytnou mu dostatek informací ještě předtím, než do chomoutu těchto láskyplných halucinátorů strčí hlavu.