Stalinův výrok zřejmě nejlépe charakterizuje přístup režimu, který se před osmnácti lety hroutil. V České republice měl měkčí formu. Neumíraly miliony. Umírala však kultura, podnikavost, morálka, příroda.
Byla to doba, kdy na titulních stránkách novin vycházely nudné bláboly. Kdo se chce rozpomenout, stačí, aby se podíval na dnešní titulní stranu brněnského Deníku Rovnost. Takto vypadala před osmnácti lety. Všichni věděli, že se lže, jen málokdo to řekl.
Funkcionáři, novodobá komunistická šlechta, se proháněli šednoucí betonovou krajinou ve zlověstných černých limuzínách. A nutili lidi, aby s mávátky při prvomájových průvodech předstírali vděk za guláš, trabanty, paneláky, podpultové maso a protekční léky ze Švýcarska.
Režim směřoval k velkolepému krachu. Dřív než ten ekonomický přišel morální. Nastala nová doba. I ta by se dala charakterizovat parafrází Stalinova výroku. Když někdo ukradne rohlík, je to zločin. Když se rozkrade stát, je to transformace.
Zmizely stovky miliard korun. Možná bilion. Politici, co za rozkrádání nesou zodpovědnost, dodnes sedí v parlamentu. Jeden je dokonce na Pražském hradě. A jak ukazuje brněnský případ, v nové době se díky kontaktům a informacím velmi daří i estébákům. Těm, kteří kritiky minulého režimu umlčovali. Černá komedie? Ne, Česká republika, rok 2007.
