Hospodářství je na kolenou, vše projedeno a jen samé dluhy, nezbývá než začít s čistým stolem. Lidé to obvykle chápou, je to zkrátka nutnost.

To zatím naštěstí není případ České republiky. Ale podle varovných hlasů by během několika let mohl být. Potíž je, že se tato varování mnohým lidem zdají stejně vzdálená jako hrozba globální klimatické katastrofy nebo čínské nadvlády nad světem. Premiér Mirek Topolánek to vyjádřil větou, že české společnosti „chybí reformní étos“.

Má pravdu. Ekonomika roste, platy se zvyšují, logicky by tak měly růst také daňové odvody a lidé se oprávněně ptají, proč si najednou utahovat opasky? Ostatně, podobně k tomu před volbami přistupovali také občanští demokraté. A slibovali – každý bude mít víc, protože razantně snížíme daně. A hospodářství poroste ještě víc, všichni se budeme mít náramně. Jenže nakonec je to jinak. Daně se pro většinu sníží jen minimálně, naopak řada druhů zboží podraží. Kdo ODS uvěřil, byl oklamán.

Stejně jako ten, kdo dal občanským demokratům hlas pod dojmem takzvané Kubiceho zprávy. Byla podle všeho vylhaná. Ale přišla v pravý čas. Pár dní před volbami. Nakonec reforma prošla s pomocí dvou bývalých sociálních demokratů, kteří obelhali své voliče.

Je to tedy nový typ reformy, vylhaná reforma. Nicméně, škodolibost není na místě. Pokud opatření selžou, doplatí na to nakonec každý.