Stávkovali proto, že pojišťovny chtějí omezit návštěvy pacientů. Máte dítě astmatika nebo revmatickou babičku? Mají smůlu. Pokud to budou s návštěvami v ordinacích přehánět, může se stát, že pojišťovna lékařům jejich ošetření neproplatí. A lékaři, vázaní Hippokratovou přísahou, tak budou muset svoji práci dotovat ze svého, aby mohli nemocného přijmout, ošetřit ho a předepsat mu léky.

Stávka lékařů byla výjimečná. Prozatím se u nás stávkovalo hlavně za zvýšení platů či za snížení pracovních nároků. Tahle stávka se zdá být stávkou za práva pacientů, byť jsou tu pacienti tak trochu jako rukojmí. Proč tedy nesávkují samotní pacienti?

Je to jednoduché. Jsme zvyklí ještě z dob minulých, že lékařská péče je poskytovaná plošně, sama od sebe, že je to zkrátka z hůry daná konstanta. Není. I na lékařskou péči se vztahují zákony trhu, pacienti nejsou jen pasivními příjemci pomoci vševědoucích lékařů. Pacient je klient. Odběratel. Konzument. A právě ten by se měl zajímat o to, jak zdravotní systém funguje a hlasitě se ozvat, pokud mu něco nevyhovuje.

Zdraví není hodnota, o které se dá smlouvat. Pokud se ale sami pacienti neozvou, stane se z něj prosté zboží. A se zbožím se v kapitalismu obchoduje. Bojujme sami za sebe. Dřív, než budeme astmatičtí či revmatičtí.