Desetitisíce Brňanů se na přelomu května a června přesouvají na přehradu, tam v davovém obdivu zhlédnou vybuchující světla nad brněnským nebem a pak se zase přesunou zpátky domů. Jsme díky tomu světoví.

Brněnské ulice ale zaplavujeme i v den Muzejní noci nebo na Noc kejklířů. A snažíme se těch nabízených akcí stihnout co nejvíc. Což je poměrně komické, hlavně v případě Muzejní noci – všechny výstavní instituce totiž mají zdarma otevřeno docela často a obvykle tam nebývá nával. Atmosféra noci nám ale asi stojí za to, a tak se mačkáme ve frontách před obrazy a sochami a předháníme se, kolik budov muzeí a galerií jsme za jednu noc stihli navštívit. Je to zadarmo a jdou tam přece všichni.

Brno je město uprostřed Evropy. Geograficky o tom není pochyb. A kulturně vlastně také ne. Jen to po zbytek roku neumíme prodat. Megareklama festivalu, který v pátek začíná, se tváří přesně tak, jak by se reklama tvářit měla – pokud tohle neuvidíte, jako byste nežili.

Pokud nevyjdete do ulic a nebudete dvacet minut koukat do nebe na ohňostroje, pokud nenavštívíte noční zteč špilberského muzea a nedojedete nočním autobusem až na Mohylu míru, pokud neuvidíte všechny kejklíře, co jich bude na Zelném trhu, jako byste ani nežili. Jako byste ani nebyli Brňany uprostřed Evropy. Pořadatelům a nám všem, kteří to brněnské bláznění hodláme zažít, nezbývá, než přát jednu jedinou věc – aby uprostřed Evropy na konci máje nepršelo.