Jen na jižní Moravě bude ale v tom případě potřeba najít dostatek rodin, které se ujmou i tří set dětí ročně. A také zajistit dostatek sociálních pracovníků, kteří pomohou problematickým rodinám řešit jejich potíže.
Podle ředitelky brněnského kojeneckého ústavu Evy Pilátové se to za tak krátkou dobu stihnout nedá. „Na to, abychom mohli tyto ústavy zrušit, musíme změnit celý systém péče o dítě. A to rozhodně nejde stihnout tak rychle, jak nyní uvádí ministerstvo. Bylo by potřeba i pět až deset let,“ odhaduje si Pilátová.
Ministerstvo je přitom nekompromisní. „Od ústavní péče pro tak malé děti ustupují i další postkomunistické země. I my proto připravíme legislativní změny tak, aby od ledna 2014 vůbec nebylo možné dítě do tří let do ústavní péče poslat,“ slíbil letos v srpnu ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek.
S řediteli kojeneckých ústavů však ministerstvo zatím o ničem jednat nezačalo. „Mám jen informace z médií. A stále mi není jasné, jak chce ministr svůj slib splnit,“ diví se Pilátová.
Podle ní se totiž zapomíná na to, že některé děti se bez ústavu neobejdou. „Zdravotně postižené děti zůstávají v ústavech i v jiných zemích, jen se tyto ústavy nejmenují kojenecké,“ uvedla Pilátová.
Podobně problematická je podle ní péče o romské děti, které se úřadům nedaří umístit ani do adoptivních rodin. „S ochotou přijmout takové dítě do rodiny jsme na tom ve srovnání s okolními zeměmi jednoznačně nejhůř. A stále vyhrocenější vztahy k Romům to ještě zhoršují,“ upozornila ředitelka kojeneckého ústavu.
O tom, že rušení ústavů musí předcházet řada změn, ale ví i ministerstvo. Plánuje především přehodnotit práci sociálních pracovníků, kteří dostanou více prostoru na práci s problematickými rodinami.
Spoléhá se také na takzvané profesionální pěstouny, kteří se o děti budou starat po omezenou dobu. Tedy například než se podaří zklidnit situaci v původní rodině, nebo najít rodinu náhradní. „Jenže i když tento institut podle zákona funguje už od roku 2006, dosud nemáme na jižní Moravě ani jedny takové profesionální pěstouny,“ uvedl Zbyněk Gabriel z Odboru sociálních věcí Jihomoravského kraje.
Málo je navíc i rodin, které mají děti v běžné pěstounské péči. „A stejný problém mají i jiné kraje v České republice. Pěstounů zkrátka není dostatek,“ zhodnotil Pavel Šmýd ze Sdružení pěstounských rodin.
Úřadům tak nyní nezbývá nic jiného, než poslat dítě do kojeneckého ústavu. Ty jsou na jižní Moravě v Brně, Znojmě a Kyjově a například loni jimi prošly tři stovky dětí. „V celé republice je takových zařízení čtyřiatřicet a za loňský rok jimi prošlo více než dva tisíce dětí,“ upřesnila mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí Viktorie Plívová.
Péče o děti v ústavu je přitom mnohem dražší, než když o ně pečují například pěstouni. „Za roční pobyt dítěte v ústavu zaplatí stát 486 tisíc korun, zatímco náklady na dítě v pěstounské péči nedosahují ani deseti tisíc měsíčně,“ vyčíslila mluvčí.
Ústavy navíc potřebují modernizaci, které se například nyní dočkal kojenecký ústav v Brně. Bude se tak stěhovat do nové budovy, za jejíž rekonstrukci zaplatilo město přes sto milionů korun.
V novém zařízení zvaném Chovánek budou vždy čtyři až pět dětí sdílet jeden malý byt s jednou tetou. Péče se tak bude více podobat běžné rodině.Investice ale nepřijde vniveč ani v případě, že ministerstvo nakonec kojenecké ústavy opravdu zruší. „Chovánek je totiž postaven tak, že bude sloužit i starším dětem,“ ujistila Pilátová.
ZUZANA TAUŠOVÁ
KATEŘINA VALÁŠKOVÁ
