Kliknutím zvětšíteDrželo prvenství, zničily ho turbulentní změny. Začínalo jako alternativní rocková stanice, skončilo pohlcené mainstreamovým gigantem. Osudy brněnských komerčních rádií byly různé a ne všechna přežila až dosud. Nyní končí další z regionálních soukromých stanic.
Brněnští posluchači si poprvé mohli pustit vysílání čistě komerční rozhlasové stanice hned dva roky po sametové revoluci. V roce 1991 začalo vysílat legendární Rádio Brno 95,7. Z éteru se ozývaly hlasy pozdějších hvězd jako Aleš Zbořil či Borek Kapitančik. „Dělat rádio jsme se s kolegy učili za pochodu. Pro většinu z nás ale bylo rádio srdcovkou a už jsme měli pojem o tom, jak by mělo vysílání komerční stanice vypadat,“ zavzpomínal Kapitančik.
Konkurence stanici na frekvenci 95,7 vyrostla hned několik měsíců po začátku vysílání. Brňané si od února 1992 naladili i Rádio Hády, v dalších letech začal počet regionálních soukromých rozhlasových stanic rychle nabobtnávat. Přesto se stanice Rádio Brno 95,7 stala legendou, jedna z jejích znělek se dokonce dostala do známého filmu Dědictví aneb Kurvahošigutntag.
V roce 1993 však náhle slibně nakročená hvězda rádia poprvé pohasla. Tehdejší vlastník ze dne na den vyhodil všechny moderátory a rádio tak přišlo o hlasy, na které lidé čekali. Postupně se změnil i hudební styl. Turbulence nakonec znamenaly ztrátu přízně mnoha posluchačů. Několikrát přejmenovaná stanice zanikla v roku 2001, naposledy vysílala pod názvem Rádio Valc Brno.
Ani Rádio Hády si již zájemci neposlechnou. Začlenilo se pod celorepublikovou značku Kiss. Nejprve si zachovalo alespoň část původního názvu a léta fungovalo jako Rádio KissHády, před několika roky jej ale značka Kiss zcela pohltila a regionální redakce zanikla.
Rádio Petrov končí po 18 letech existence. Vzpomínat na něj bude třeba brněnský pořadatel kulturních akcí a organizátor kulturního života Vladimír Koudelka. Stejně jako na další zaniklá rádia. „Spolupracoval jsem se všemi soukromými rozhlasovými stanicemi. Na mnohé mám hezké vzpomínky, zejména na natáčení pořadu Šelepka Live a spoustu úžasných lidí jako Waldemar Matuška či Miroslav Horníček, se kterými jsem v pořadu dělal rozhovory,“ zmínil.
V průběhu let se lidé museli smířit se zánikem vícero stanic, nebo minimálně s jejich postupným přetavením ve stanice zcela jiného charakteru, než jakými byly původně. Třeba v roce 2007 vyvolala vášně změna Rádia Student na Free Rádio. Kromě nového názvu si lidé museli zvyknout i na jiný charakter vysílání. Stanice postupně ztratila punc alternativního rádia. „Nový název jsme zvolili, aby byl obecně přijatelný pro mladého posluchače, a aby vyjádřil záměr stanice tak, jak je popsán v licenci,“ zmínil tehdejší programový ředitel Martin Kaminský v roce 2007 serveru RadioTV.
A měnily se a zanikaly nejen brněnské stanice. Třeba Rádio Dyje, které začínalo v Hodoníně, pohltila značka Čas.
Znojemští zase v roce 2001 přišli o Radio Karyon, kterému rozhlasová rada neprodloužila licenci. „Radio Karyon byla soukromá rozhlasová stanice regionalního charakteru vysílající od roku 1996 do konce května 2001. Rozhlasová stanice byla koncipována jako stanice hudební se zaměřením na střední proud. Program zahrnoval zpravodajství ze světa, z domova, regionu, publicistické hodiny a komentáře," uvádí se na webové stránce rádia, která zůstala funkční jako vzpomínka na fungování stanice.
Přesto se několik stanic vzniklých v Brně v devadesátých letech či na přelomu tisíciletí udrželo až dosud. Například populární Rádio Krokodýl spustilo vysílání v roce 1994 a funguje dosud, a stejně tak si dlouhá léta udržuje přízeň posluchačů nábožensky zaměřené Rádio Proglas.
Pro hudbu jsme jezdili do Vídně, vzpomíná na Rádio Brno 95,7 Kapitančik
Je jednou z nejznámějších postav brněnské rozhlasové scény a pojí se také se začátkem jedné i z brněnských ikon porevoluční doby, Rádiem Brno 95,7. S moderátorem Borkem Kapitančikem se lidé na vlnách brněnských stanic setkávají již od začátku devadesátých let. Současný moderátor pořadu Vysíláme vesele i vážně Českého rozhlasu Brno má za sebou dlouholetou kariéru v komerčních stanicích.
Jak vzpomínáte na začátky legendárního Rádia Brno 95,7?
Počátek devadesátých let byl euforická doba. Rádio Brno 95,7 začalo fungovat v září roku 1991 a já jsem se stal jeho součástí čtvrtého listopadu, to jsem poprvé vysílal. Dělat rádio jsme se s kolegy učili za pochodu. Pro většinu z nás ale bylo rádio srdcovkou a už jsme měli pojem o tom, jak by mělo vysílání komerční stanice vypadat. Postupně se naše snaha začala dostávat do určitých kolejí, pomohlo nám třeba i to, že krátkou dobu u nás působil americký kolega Mark Alexander.
Prý jste kvůli vysílání museli v začátcích jezdit do Vídně pro CD s hudbou. Je to pravda?
Ano. Tehdejší produkce našich vydavatelství byla pro potřeby rádia mizivá, takže skutečně bylo nutné vzít rakouské šilinky, sednout do auta, zajet si do centra Vídně a nakoupit CD. Ty jsme pak posluchačům pouštěli.
Z Rádia Brno 95,7 jste s řadou dalších moderátorských hvězd odešel v roce 1993. Proč?
V dubnu 1993 vysílání doznalo jistých změn, nejmarkantnější bylo, že za jeden jediný den dostalo tehdejší osazenstvo výpověď. A tak v Brně v podstatě zůstalo z komerčních stanic pouze Rádio Hády, které fungovalo od února 1992.
Vy jste později přešel právě do Rádia Hády, zamířil jste do něj hned v roce 1993 po odchodu z Rádia Brno 95,7?
Ne, v té době se začal o možnost vzniku další rozhlasové stanice v Brně zajímat doktor Hrstka, který stavěl Bobycentrum a já jsem pro něj od května 1993 svým způsobem připravoval projekt rozhlasové stanice. Bohužel se žádostí nebyl úspěšný u rozhlasové rady. Na tehdejší Rádio Hády, které se změnilo na Rádio Hády Plus jsem přešel od března 1995.
Právě v době působení v Rádiu Kiss-Hády vznikl legendární Eda Štatlař, virtuální uličník a vaše druhé Já. Jaké byly důvody jeho zrození a považujete jej za jeden z vrcholů své dosavadní kariéry, nebo byste tímto titulem označil něco jiného?
Eda Štatlař vznikl jako východ z nouze. Poprvé do vysílání promluvil šestnáctého července 2001. V době, kdy vznikl, se se mnou třeba i díky mé přílišné energií málokdo odvážil vysílat. Tak jsem si řekl, že by nebylo od věci vytvořit postavu, se kterou vedu krátké dialogy, kterými můžu něco sdělit, navíc pokud možno v humorné formě. Edova existence je něco, na co jsem hrdý.
Po dlouhých letech v komerčních stanicích jste od roku 2017 moderátorem Českého rozhlasu Brno. V čem vidíte největší rozdíly mezi působením v soukromých rádiích a ve veřejnoprávním médiu?
Když to zlehčím, tak velkým rozdílem je, že jsem musel zpomalit. Za druhé a to je mnohem důležitější zmínit, Český rozhlas Brno posluchači zapínají zejména kvůli obsahu sdělení, přesným, jasným a ověřeným informacím. Kdybych to měl hodně vulgarizovat, komerční rádia lidi chtějí bavit, kdežto veřejnoprávní rozhlas je stanicí, která sice také baví, ale i informuje. Je to velký rozdíl. Český rozhlas je jen jeden, rádií je plno. Navíc se v rozhlasu mohu se svými hosty bavit. Pokud bych to znovu mírně vulgarizoval, v komerčních rádiích má moderátor pokyn, že vstup nemá být delší než minutu, za kterou se představí, identifikuje stanici, řekne něco o tom, jakou hudbu posluchači uslyší a na jakékoliv sdělení zbude třeba třicet vteřin. A za půl minuty neuděláte nic.
Přesto, že se zdá, že přechod do Českého rozhlasu Brno přinesl spoustu pozitiv, je něco, co vám třeba z doby vysílání v devadesátých letech chybí?
Chybí mi spousta věcí, ale to by ze mě mluvil sentiment.
Od začátku devadesátých let zanikla řada brněnských rozhlasových stanic, nebo se postupně roztopily po nákupu větší značkou. Na druhou stranu jich ale také mnoho vzniklo. Je podle vás současná brněnská scéna lepší, nebo naopak oproti stanicím působícím před dvaceti lety teď něco chybí?
Nepřísluší mi kritizovat, ale myslím, že současné soukromé rádiové stanice obecně, a to nejen brněnské, jsou v nepříliš dobrém smyslu unifikované. Programoví šéfové často nemají odvahu nasazovat něco, co lidi neznají, přičemž to může být nová, ale i stará hudba. Komerční stanice se chtějí líbit všem, proto se málokdy pouští do experimentů, ale i do toho, co takzvaně "dává rádiu ksicht". Ten mu mohou dát moderátoři, protože písničku třeba Tomáše Kluse či Karla Gotta zahraje stejně rádio Blaník, Krokodýl i Český rozhlas, ale to, jak ji podá a představí moderátor a s jakými vzpomínkami propojí, je nejdůležitější.
12
1
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
