Děsilo mě, že kvůli nákaze zruší lety domů, říká po návratu z Číny studentka

Mluvila jste o tom s přáteli?
Mezi Číňany mám jen mizivé množství přátel nebo známých, ale vzpomínám si, že jeden můj kamarád mě varoval, ať hrozbu neberu na lehkou váhu a opravdu se vyhýbám většímu množství lidí a nosím roušku. Odkazoval při tom na případ SARS a že u něj prvotní zprávy taky zněly podobně nevinně.

Co vás po vypuknutí koronaviru v Číně nejvíc překvapilo?
Asi fakt, že jsem hrozně dlouho měla pocit, že to není něco vyloženě nebezpečného. Přišlo mi, jako bychom přímo ve Wu-chanu byli v jakési bublině. Vzpomínám si, že se kamarádka z jiné univerzity, než 13. ledna odletěla domů, rozčilovala, že prvním pravidlem, jak se chovat po dobu zimních prázdnin, bylo nepřehánět to s pitím alkoholu.

V noci přišel vykrást radnici v Líšni. Při příjezdu policie se krčil za kopírkou

Zločiny a soudy

Tedy žádné varování?
Pocit bezprostředního ohrožení jsem neměla hodně dlouho. Byla jsem víc vyděšená z toho, jak mi mamka po telefonu podávala zprávy z České republiky. Hodně mě překvapilo, že sotva se ve Wu-chanu začaly pořádně nosit roušky, v Pekingu už se pár dní na to zavíraly i tak významné památky, jako je Zakázané město nebo Velká čínská zeď.

Jak jste se chránila?
Nejde dělat nic víc, než dodržovat základní hygienické zvyky, mýt si ruce, používat dezinfekční gel, nesahat si do pusy a do očí, vyhýbat se většímu množství lidí a nosit roušku. Pořídit ji však bylo od určité doby docela obtížné. Ve Wu-chanu byly vyprodané už kolem 20. ledna. Nicméně to mě nestresovalo, protože jsem počítala s tím, že si nějaké pořídím v Pekingu. I tam nám ale s kamarádkou zabralo celé odpoledne a návštěvu sedmi lékáren, než jsme je objevily.

Z Pekingu už byla cesta do České republiky snadná?
V Pekingu jsme akorát všichni procházeli skrz termokameru. Zařizovaly jsme si cestu samy, s univerzitou jsem byla v kontaktu a měla jsem k dispozici i nonstop linku v případě problémů.

Jak o koronaviru informovala čínská média z pohledu Evropanky zvyklé na svobodu tisku?
To se mi těžko hodnotí, protože jsem se k novým zprávám dostávala vždycky náhodou a útržkovitě a většinou ne přímo, ale přes kamarády. Těžko se posuzuje, jestli existuje nějaká cenzura, když jsem pravidelně nesledovala prohlášení oficiálních čínských médií.

Krajem se prohnal orkán. Zanechal po sobě zničené střechy a domy bez elektřiny

Brněnsko

Domů jste se vrátila z nejrizikovějšího místa, kde koronavirus útočí. Musela jste dodržet dvoutýdenní karanténu případně podstoupit jiná opatření?
Před odletem z Pekingu jsme se s kamarádkou a našimi rodinami snažily zkontaktovat všechny důležité instituce, aby se vědělo, že někdo z Wu-chanu přijede. Ale už na letišti jsme se musely přes ochranku a informace samy doptat na cestu až k letištním zdravotníkům. Tam taky nikdo nic nevěděl, ale aspoň se nás ujali a začali naši situaci náležitě řešit.

A po přistání letadla?
Bezprostředně po přistání nás nečekalo nic – žádné opatření, žádná kontrola. Kdybychom to braly na lehkou váhu, mohly jsme se rovnou z letadla sebrat a jít vesele pryč. Vzhledem k tomu, že jsme neměly žádné symptomy, odmítli nám udělat vyšetření přímo na koronavirus. Nejdřív nás chtěli rovnou poslat domů, nakonec nás ale převezli na Bulovku. Tam nám však doktorka stejně jen změřila tlak a teplotu, podívala se do krku a propustila nás s domácí karanténou.

Chřipka v kraji: Stop návštěvám vyhlásily už i obě brněnské fakultní nemocnice

Brněnsko

Měla jste z koronaviru v Číně strach?
Měla jsem strach hlavně z toho, že se nedostanu domů. To, jak se vše rychle mění, jsem si začala uvědomovat po tom, co vyhlásili karanténu Wu-chanu. Představa, že se začnou rušit lety do Evropy, mě děsila. Tak, že jsem se v noci i několikrát budila. Další strach jsem pak měla po příletu do Čech. To, že mě odmítli testovat na koronavirus, přestože jsem přímo v epicentru žila. Místo toho mě poslali domů k rodičům, které jsem mohla nakazit.