Pro návštěvníky je tu většinu letních dnů otevřený padesát metrů dlouhý bazén. „Areál venkovního koupaliště je nově zrekonstruovaný a je celý z nerezového materiálu. Stavěl se původně v sedmdesátých letech na akcích Z, v roce 2004 jsme tu otevírali. Kromě velkého bazénu, který má hloubku sto pětasedmdesát centimetrů, máme i bazén pro děti,“ uvedl ředitel areálu Evžen Hrubeš.

Na ten stačí i ti nejmenší. Dětské bazény jsou totiž dva. Jeden má devadesát a druhý sto deset centimetrů. A děti si tu koupání opravdu užijí. „Můžou využít skluzavku ve vodě. Taky tam máme takzvaného ježka a pampelišku, což jsou speciální sprchy a vzduchovadla, které vytvářejí bubliny,“ popsal vybavení areálu Hrubeš.

Mimo vodu se však děti tolik nevyřádí. Kromě pískoviště a jedné prolézačky tu totiž další atrakce chybí. Vedení ale slibuje do budoucna nápravu. Stejně tak lidem chybí i místo, kam by se schovali v chladnějším počasí. „Když je zataženo, voda je venku perfektní. Když ale člověk vyleze ven, je mu pěkná zima. Nějakou vyhřátou místnost bych tu brala,“ říká třeba Marie Krejzková, která si na Kraví horu chodí zaplavat třikrát do týdne.

Během slunečných dnů kolem bazénů vybízí k odpočinku velká travnatá plocha, lavičky a lehátka se slunečníky. Nudit se tu ale návštěvníci nebudou. Volnou chvíli si totiž mohou zkrátit na třech hřištích. Dvě jsou na plážový volejbal a jedno menší na fotbal.

A když sportovcům vyhládne, mohou si posedět na terase u zdejšího občerstvení. „I když tu máme jen jeden stánek, otevřeno je více výdejních oken, takže se k jídlu dostane opravdu každý,“ slibuje Hrubeš. Jak tvrdí, menu je typicky bazénové: klobásky, párky nebo smažený sýr a vychlazená desítka. Žíznivým mohou dobře posloužit i zdejší automaty na chlazené nápoje.

Ke koupališti se dá dostat všelijak. Buď tramvají číslo čtyři až na konečnou zastávku, nebo na kole. Pro cyklisty jsou před branami areálu připraveny stojany. Ti, kteří se o své kolo bojí, jej mohou vzít až do areálu. „Je to výborná věc. Za kolo jsem dal několik desítek tisíc, tak ho chci mít raději stále na očích,“ říká jeden z pravidelných návštěvníků Petr Kubánek.