Byl jedním z organizátorů konference v Brně na téma Dvůr a kancelář Zikmunda, Lucemburského, na níž od středy do soboty čtyřicet vědců z deseti evropských zemí prezentovalo své výzkumy.
Syn Karla IV. patřil mezi významné panovníky středověku. Ať už jako římský, uherský nebo český král řešil závažné problémy. „Největší výzva pro něj byla husitská revoluce," tvrdí Elbel.
Zikmund se potýkal s nelibostí velké části husitské elity na Moravě už od chvíle, co usedl na český trůn. „Řešil to vojenskými taženími, ale pak si uvědomil, že není efektivní ani levné vést proti husitům válku," vysvětluje.
Slepá ulička
Po porážkách v letech 1420 až 1422 tedy začal hledat cestu, jak husity a představitele katolické církve dostat k jednacímu stolu. Spory pak řešil Basilejský kongres. „Jedním z významných míst jednání bylo roku 1435 právě Brno. Konference je mimořádně podrobně dokumentovaná," poznamenává Elbel.
Výzkumníci se tak dozvěděli řadu zajímavých detailů. „Jednání se dostala do slepé uličky, když legáti koncilu odmítali přistoupit na husitské požadavky. Zikmund ten večer vřele pozval husitskou delegaci na recepci na brněnskou radnici. Druhé straně chladně řekl, že se uvidí až další den," vykládá.
Nakonec se spor v Brně nepodařilo vyřešit a kompaktáta, včetně bodu přijímání podoobojí, byla přijata až v červenci 1436 v Jihlavě.
KATEŘINA IŠTVANOVÁ
