Lidé panikaří a hledají úkryt. Ten, kdo se pohybuje kolem nádraží, bude zachráněn. Blízký kryt Denis totiž pojme téměř dva a půl tisíce lidí. Obrovský komplex chodeb pod skálou, na které se tyčí brněnská dominanta Petrov, je stále funkční. V krizových momentech se s ním počítá.

„Do krytu se vchází třemi vchody. Dva jsou z Nádražní ulice, třetí je na rohu Husovy,“ přibližuje podzemní úkryt historik Aleš Svoboda, který má zmapováno brněnské podzemí. S probouráváním skály se podle něj začalo už po válce. Devět stovek metrů dlouhé chodby byly připraveny plnit svou funkci v roce 1955. Od té doby chodí do podzemí každý týden správce, který udržuje vybavení krytu v provozu.

„Všechno je tady přichystáno pro případ bombardování. Čerstvý vzduch, elektřina, voda, záchody a sprchy. Jen jídlo tady chybí,“ říká strážce Vojtěch Doupal. Za provoz největšího bezpečnostního krytu v Brně magistrát platí čtyřicet tisíc korun ročně. „Musíme opravovat staré stroje a svítit,“ vyjmenoval náklady na údržbu krytu vedoucí odboru správy budov Petr Gabriel. Podzemní pevnost byla přes padesát let obestřena tajemstvím. „Před dvěma lety jsem požádal o odtajnění map a technických nákresů. Předtím se báli zneužití informací nepřítelem nebo kontrarevolucionáři,“ vysvětluje Svoboda, proč se o krytu dlouhou dobu nesmělo veřejně psát.

I dnes jsou brány do nejznámější brněnské skály zamčeny. „Česko je unikátem, co se týká vybudovaných podzemních krytů. Denis funguje přes padesát let. Troufám si říct, že ochrání před každou katastrofou,“ dodává hasič Jaroslav Strašák, vedoucí bezpečnostní ochrany. Podle něj mohou lidé ve zcela uzavřeném úkrytu pod Petrovem přežít tři dny.

„Tento kryt je určen pro všechny, kteří se budou pohybovat kolem nádraží. Platí, že kdo dřív přijde…,“ vysvětlil Strašák. Podle hasičů podzemní úkryty v Brně dokáží schovat sedm procent obyvatel. „Elitní“ bunkr je vybudovaný pod Špilberkem. Podle studentky Alžběty Florekové je informace o funkčním krytu dobrou zprávou. „V době, kdy se mluví o teroristech, mě uklidňuje, že se mám kam schovat. Jen abych to v tom shonu stihla,“ směje se Floreková. Podle ní by nebylo od věci v době míru uchovávat v chodbách dobré archivní víno nebo otevřít brány podzemí turistům.