Pro leckterou ženu jsou každodenní stání u plotny muka. Pro nejednoho muže, který připálí i vodu na čaj, je zase kuchtění trestem. Pro Michala Götha se stalo vaření nejen povoláním, ale i celoživotním údělem. Nejenže se stal před třemi lety kuchařem roku, ale práci mezi hrnci by nevyměnil ani za nic. S vařením souvisí i další záliba. A tou je dobré jídlo.

Přestože Göth jí všechno a nemá žádný oblíbený pokrm, nejraději si pro sebe vaří sám. Dalo se proto očekávat, že místem, kde mu chutná, bude Restaurant Devatenáctka v areálu golfového hřiště v Jinačovicích na Brněnsku. Ostatně je tam od rána do večera a dostat ho do centra města stojí nadlidské úsilí. Testovací tým Brněnského Deníku Rovnost nechá na šéfkuchaři, aby vybral nějakou lahůdku, po které se bude oblizovat nejen tým, ale i on.

„Všechna jídla jsou originální a ručím za to, že budou chutnat každému. Rozhodně bych si nenechal ujít příležitost ochutnat třísetgramovou porci hovězího steaku z irské roštěné. Je to přímo gastronomický zážitek,“ říká Göth a spěchá do kuchyně pokrm za rovných tři sta korun připravit.

Odmala v kuchyni

Při chystání vypráví o tom, jak se vlastně k jídlu dostal. „Základ je z domu. Pamatuji se, jak mí prarodiče vařili a žádná rodinná oslava se neobešla bez dobrého jídla a pití,“ vzpomíná šéf kuchyně. V místnosti, kterou pohltily páry z hrnců, se pletl už odmalička. Proto když se rozhodoval, co po základce dělat, kuchařina byla jeho jasná volba.

Zajímavé je, že přes den nemá Göth na jídlo ani pomyšlení. „Ráno vstanu, uvařím si kávu a jedu do práce. V kuchyni pak ochutnávám všechny pokrmy, takže vlastně nemám ani pocit hladu,“ popisuje šéfkuchař stravovací návyky. Dopoledne je pryč a nadchází čas oběda. To si Göth většinou uvaří těstoviny nebo něco lehkého. Domů se dostane až za tmy.

„Nemá smysl něco vyvařovat, a tak si dám kus dobrého sýra, čerstvé pečivo a skleničku vína. Držím se prastarého pořekadla. Jez do polosyta, pij do polopita,“ usmívá se.

Gastrozážitek

Mezi vyprávěním dokončí slibovaný gastronomický zážitek a už jídlo servíruje k prostřenému stolu. Nezbývá než popřát dobrou chuť a pustit se do toho. „Hovězí steak z irské roštěné je výjimečný tím, že maso pochází ze speciálního plemene býka, kterému se říká Angus. Svalovina je jemně prorostlá a chuť je výraznější než u české svíčkové,“ vychvaluje Göth perfektně připravený steak.

A jak příprava takové „flákoty“ vypadá? Není to nic jednoduchého. „Nejprve se maso lehce narychlo ufrituje a nechá odpočinout, aby změklo. Vůbec ho nenakládám do koření. Jen ho posolím hrubou mořskou solí, která není nijak průmyslově upravovaná a je pořádně cítit jódem. Pak přidám nadrcený pepř a připravím podle přání zákazníka. Ten si totiž může říct, zda ho chce víc, nebo míň propečený,“ vysvětluje Göth.

Steak je servírovaný s hranolky a bylinkovým máslem. Nechybí ani trocha barevné zeleniny, aby jídlo lahodilo i oku. Göth jí pomalu a užívá si každé sousto. „Čas je při jídle nejdůležitější. Nejde přece o to nacpat do žaludku nějakou hmotu a zasytit se. Když je čas, dám si klidně hlavní jídlo od předkrmu až po dezert,“ usmívá se šéfkuchař roku 2004.