Také proslulý podnik si občas vybere špatný den. Hostinec U Semináru si ho připsal právě včera. Zdlouhavá příprava jídel, jejichž chuť navíc nepatřila zrovna do „první ligy“, je prostě v restauraci se skvělou pověstí zklamáním.

Že tentokrát nebude vše úplně bez problému, ukazují už první vteřiny testu. „Musím vás upozornit, že to bude trvat tak čtyřicet minut. Máme v kuchyni záskok a kuchař vůbec nestíhá,“ varuje mladý číšník po žádosti o jídelní lístky.

Šéfkuchař restaurace U Královny Elišky Jiří Vařílek však zůstává klidný. Jeho pozornost se totiž upíná na nabídku jídel staročeské a typické moravské kuchyně.

„Je to jednoznačně nejlepší jídelní lístek, jaký jsem při testech zatím viděl. Mají tady perfektní výběr včetně takových specialit, jako je krůtí steak s jablky a ořechy nebo pravý vídeňský řízek z telecího. To už se dnes všude nevidí,“ oceňuje Vařílek.

Ceny mu sice přijdou o trochu vyšší, než je v podobných podnicích běžné, ale i tak je z nabídky nadšen. „Skoro nevím, co si vybrat,“ kmitá šéfkuchař očima mezi řádky.

Nakonec se rozhoduje pro vepřovou sedláckou pečínku prošpikovanou klobásou a podávanou s bramborovým knedlíkem a dušeným zelím. Druhým testovaným jídlem je biskupský hodovní kotlík, neboli jemné ragú ze zvěřiny, hovězího a vepřového masa na víně, ke kterému kuchař přidává houby se zeleninou.

Po nadiktování objednávky nastává čekání. Avizovaná čtyřicetiminutovka se nakonec prodlužuje na téměř hodinu. Myšlenky na jídlo prozatím zahání alespoň prozkoumávání interiéru restaurace. V hostinci ve stylu první republiky k sobě ladí snad všechno. Od klasického prostírání přes keramické pivní „tácky“ až po dobové oblečení číšníků.

close zoom_in Žádné zázraky

Po pětapadesáti minutách se na stole objevují očekávané pokrmy. Šéfkuchař, který při loňském summitu v Brně vařil šestnácti evropským prezidentům, ochutnává první sousta a začíná věřit, že v kuchyni hostince se tentokrát asi nedějí zázraky.

„Zelí není dnešní a maso je také takové nemastné neslané. Alespoň že knedlíky nejsou kupované, ale dělané tady,“ hodnotí Vařílek. Druhé jídlo sice takovou kritiku nesklízí, ale přesto si ho zaskakující kuchař také za rámeček nedá. Už proto, že brambory zapomněl dostatečně osolit a některé kusy masa v „kotlíku“ nejsou právě libové.

Šéfkuchař Vařílek je zklamaný, ale náhradnímu kuchaři v hostinci dává ještě „sladkou šanci“.
Povidlové tašky se strouhaným perníkem mu však náladu nevylepšují. Jejich autor totiž zapomněl na cukr. Alespoň švestkové knedlíky s mákem stojí za to. „Jen mi vadí, že jsou na talíři dva. To je jako na pohřbu. Lepší by bylo udělat třeba menší, ale alespoň tři, aby byl lichý počet,“ soudí Vařílek.
Návštěva Hostince U Semináru ho nenadchla. I tak se do něj ale chystá znovu. Až nebude v kuchyni náhradník.