Vážení čtenáři, hlasujte v pravidelné anketě v pravém sloupci. Konečné výsledky ankety, která skončí v pondělí ve 20:00, najdete v úterním vydání jihomoravských deníků Rovnost.

Pastelky, svačina, pouzdro, přezůvky do tělocviku. A taky krabička cigaret. Ta sice na seznamech školních pomůcek nefiguruje, v batůžcích mnoha žáků a studentů však zaujímá pevné místo. A to i přesto, že školy proti kouření dětí bojují hned několika zbraněmi. Na jižní Moravě školákům kontrolují příchody do školy, posílají jejich rodičům dotazník nebo je nechávají sledovat kamerami. A taky hrozí vyhazovem.

Nekompromisní je vůči kuřákům z řad žáků například vedení Střední odborné školy a učiliště v Blansku. Pokud učitelé studenta přistihnou kouřit na pozemku školy čtyřikrát, čeká jej vyloučení. „Jednoho studenta jsme skutečně museli ze školy vyhodit. Jinak máme několik podmínečných vyloučení. Studenty kouřit sice neodnaučíme, ve škole se ale situace zlepšila,“ uvedl ředitel blanenského učiliště Pavel Čípek.

Kouřová čidla

Kvůli kouření nechala škola na toalety a šatny, kam se žáci s cigaretou s oblibou stahovali, instalovat čidla na kouř. A pozemek školy navíc střeží kamerový systém. „Různé události díky tomu můžeme dohledat,“ podotkl Čípek.

A kamery hlídají například i areál Integrované střední školy – Centra odborné přípravy v Brně. „Ne snad že bychom je tam měli jen kvůli kouření. Ale i pro tyto případy je můžeme využít. Kromě toho používáme docházkový systém. Jde o obdobu píchaček. Neřekne nám sice, co se mimo budovu děje, ale jestliže si kluci o velké přestávce začnou odskakovat ven, je jasné, že něco nehraje,“ konstatoval metodik prevence školy Michal Břicháček.

Jaký podíl studentů si denně zapálí cigaretu, se podle něj odhaduje jen těžko. Jisté je jen to, že uspořádat čas od času osvětovou přednášku o škodlivosti kouření je pro většinu škol málo. A tak přistupují k radikálnějším opatřením.

Někteří studenti to vnímají jako nespravedlnost. „Je to pokrytectví. Když mi zakáží zapálit si ve dvoře, tak prostě půjdu o pár metrů dál. A cigaretu snad v patnácti zkoušel každý. Sledovat kvůli tomu lidi ve škole kamerou je zbytečný zásah do soukromí,“ stěžuje si například studentka Irena Sokolová. Jenže zákon dává za pravdu školám. Ukládá jim totiž povinnost zabránit kouření nejen uvnitř školních budov. Ale i na pozemcích, které škole patří.

Jak si s tímto úkolem poradit, nechává na nich. „Způsob prevence je v kompetenci ředitele školy. Když přitom dodrží platné předpisy na ochranu osobnosti, může škola použít i kamerový systém,“ vysvětlil mluvčí ministerstva školství Tomáš Bouška.

Na děti, které se rozhodnou zapálit si za branami školy, jsou ale kamery krátké. „Občas se stane, že k nám doběhne paní, že u zastávky zahlédla chlapce s cigaretou. Ale pokud je to mimo areál školy a čas vyučování, nemůžeme s tím nic dělat. Zodpovídají za to rodiče,“ podotkl ředitel Základní školy Velké Pavlovice na Břeclavsku Ludvík Hanák.

Formulář pro kuřáky

Právě malý zájem některých rodičů je pro školy často těžko rozlousknutelný oříšek. Základní škola v Brankovicích na Vyškovsku proto začala rodiny obesílat speciálním formulářem. „Pokud přistihneme žáka, že venku kouří, vyplníme s ním dotazník. V něm zodpoví, kolik cigaret kouří, kde na to bere peníze a podobně. Mnozí rodiče pak skutečně přijdou a snaží se situaci řešit,“ uvedl ředitel školy Jaroslav Hejný.

Jaké jsou pravomoci středních a základních škol
A někdy musí žáci cigaretu vysvětlovat i strážníkům. Například za odhozený nedopalek zletilým kuřákům hrozí pokuta až pět set korun. Znojemští strážníci kvůli tomu svádí boj s dětmi z přímětického sídliště. „Děti z tamní základní školy jsou organizované. Při nedávné preventivní akci, kdy jsme nasadili i strážníky v civilu, si dávaly echo pomocí mobilů, schovávaly cigarety a utíkaly,“ uvedl šéf znojemských strážníků Petr Kolouch.

Povolte kouření, žádají studenti

Malé děti s cigaretou v puse se jim nelíbí. Přesto bojují za práva kuřáků ve školách. Z principu. Devatenáctiletý Jiří Vrbas se za ně klidně pohádal s ředitelem jednoho z gymnázií na Brněnsku, kde v květnu odmaturoval. „Vedení se kouření pochopitelně snaží potírat. Zakázali nám kouřit v okolí školy, abychom nedávali špatný příklad a nekazili dobré jméno gymnázia. Nic proti tomu. I když patřím mezi kuřáky, snažil jsem se neprovokovat,“ popisuje Vrbas.

Plnoletí studenti se podle něj s cigaretami o přestávkách stáhli do průchodu mimo areál školy. „Jenže řediteli se nelíbilo ani tohle. Místo je prý vidět z oken sokolovny, kde má škola externí učebny. A prý na nás pošle policii. Pak začal vyhrožovat zákonem, tak jsem jej nastudoval,“ říká student.

Vedení školy nakonec kapitulovalo před argumentem, že platná legislativa zakazuje kouření jen ve vnějších a vnitřních prostorách všech typů škol a školských zařízení. Vrbas si sehnal katastrální mapu. A zjistil, že zakázaný průchod leží jednoznačně mimo pozemek školy.

„Takže kdybych chtěl, podle zákona můžu cigaretou na vedení klidně mávat hned za školním plotem. A ne se schovávat v nějakém průchodu. Ani já si nemyslím, že kouřit před dvanáctiletými dětmi jim dává dobrý příklad. Proto třeba na víceletých gymnáziích zákaz kouření chápu. Studenti klasické střední školy už jsou ale ve věku, kdy to na ně nemůže mít zásadní dopad,“ tvrdí Vrbas.

A podobný názor má i devatenáctiletý student Petr Nikolai ze Znojemska. Kouřit začal v dvanácti letech. A kdyby mohl vrátit čas, nikdy by prý cigarety nezkoušel. Přesto kouřící středoškoláky hájí. „Jde o princip. Zákaz má platit pro studenty pod osmnáct let. Pokud jsem ale plnoletý, je rozhodnutí přece na mně. Nevidím proto důvod, proč si ve venkovním areálu školy třeba o přestávce nezapálit,“ myslí si Nikolai.

Lékařka Iva Tomášková z nekuřácké poradny Fakultní nemocnice Brno říká: První cigareta? Občas už ve školce

ROZHOVOR – Někteří klienti poradny pro odvykání kouření Fakultní nemocnice Brno jsou ještě školou povinní. „Kouření je pro ně dobrodružství a frajeřina,“ říká lékařka Iva Tomášková, která jim pomáhá típnout poslední cigaretu.

Jak často se s dětmi, které kouří, ve své praxi setkáváte?
Službu léčby závislosti na tabáku skutečně nabízíme i dětem. Ale nepřijde jich mnoho. Ve srovnání s dospělými jen pár. Většinou je pošle třeba alergolog. Nebo je dovlečou rodiče. Děti ale kouření jako problém vidí málokdy.

Kdy s kouřením obvykle začínají?
Nejčastěji mezi dvanáctým a patnáctým rokem. Hranice se ale snižuje, děti mnohdy kouří už ve třetí třídě. Náš nejmladší pacient kouří od čtyř let. Mimochodem většina závislých na tabáku začala kouřit právě v dětském věku.

Jak dětskému kuřákovi můžete pomoci?
Bohužel u dětí se těžko hledá motivace. Kouření je pro ně dobrodružství a frajeřina a argumenty o zdraví neberou vážně. Proto je spíš varujeme, že budou mít žluté zuby nebo se jim zhorší pleť. Dospívající chlapci zase slyší na to, že kouření snižuje potenci.

Jsou zdravotní rizika kouření u dětí větší než u dospělých?
Rozhodně. Kouření zhoršuje astma, vede ke chronickému zánětu průdušek, středního ucha i poklesu imunity.

Jak úspěšné odvykání u dětí bývá?
Bohužel velmi málo. Záleží především na prostředí, v němž dítě vyrůstá. Vždycky mě překvapí, když k nám dítě přivedou rodiče, ale sami si kouření odepřít odmítají. To je začarovaný kruh.

Může děti ovlivnit škola?
Určitě ano. Zejména na prvním stupni jsou užitečné besedy. Velkou roli hraje i to, zda dítě běžně vídá kantory s cigaretou v ruce. A jestli se nad kouřením ve škole přivírají oči.

LUCIE HRABCOVÁ
ZPRAVODAJOVÉ ROVNOSTI