„Jako mládě ho našli lidé v přírodě. Chtěli si ho ponechat, ale když z mláděte vyrostl velký výr, naznali, že to není to, co očekávali. Skončil u nás, zpátky do přírody už se kvůli krotkosti nemůže vrátit, byť je zdravý," vysvětluje vedoucí stanice Jaroslav Sedláček.

Obvykle výr vítá návštěvníky, ale kvůli koronavirové pandemii jsem v sobotu odpoledne prvním cizím člověkem za několik měsíců, který se na půdě záchranné stanice objevuje. „Nejvíce návštěvníků k nám putovalo z mateřských a základních škol v rámci výukových programů, které poskytujeme. Na jaře i na podzim ovšem byla distanční výuka, takže se k nám děti nedostaly. Výjimkou byly červnové týdny a přes letní prázdniny pak děti z příměstských táborů," připomíná Sedláček.

Na ptácích je poznat, že už si na cizí lidi odvykli, je z nich cítit nervozita. Poletují zmateně po voliérách a naráží do pletiva, nějakou dobu jim trvá, než se uklidní. Jednu z voliér obývají například moták lužní a včelojed. Zatímco první dravec je věrný svému jménu, u druhého už to tolik neplatí. „U motáků je na místě. Při lovu za letu mimo zrak používá i sluch, na obloze to vypadá, jakoby se motal. Včelojed je nešťastné označení, protože včelami se neživí. Jeho potravou jsou larvy zemních vos a čmeláků. Živí se ale i přezrálým ovocem, přestože je to dravec," přibližuje můj průvodce.

Nové místo pro čápy i labuť

Svou ubikaci mají také čápi. Zůstávají zde na dožití, ani jeden z nich totiž po úrazu nemůže létat. Brzy je však čeká změna prostředí. Záchranáři jim totiž letos plánují vybudovat expozici pro vodní ptáky, kde spolu s čápi budou volavky nebo racek.

Součástí expozice bude i jezírko, které nyní obývá labuť. Zvědavému ptáku je však tento prostor malý, a tak vyráží i na obhlídku mezi voliéry, jako například v době naší přítomnosti. „Tím, že tady teď nikdo nechodí, dopřáváme jí svobodu. Je tady dočasně. Narazila do nadzemních elektrických drátů, má pohmožděné křídlo. Předpokládáme, že se do přírody vrátí někdy v jarních měsících," podotýká Sedláček.

Kromě něj se o ptáky starají ještě další dva zaměstnanci, ostatní jsou dobrovolníci, kteří mají své zaměstnání a ve stanici pomáhají ve svém volném čase. „Nemáme tady nyní žádná mláďata, takže ke krmení dochází denně, ráno a odpoledne," přibližuje Sedláček.

Po trávníku se volně prochází také páv s pávicí. „Nejsou to praví obyvatelé záchranné stanice. Tento druh se přirozeně vyskytuje v Asii, takže v Evropě nemá co pohledávat. Pořídili jsme si je sem na ozdobu," zmiňuje vedoucí stanice. Nejsou jediní v klášteře. V tamní rajské zahradě je jich podle Sedláčka zhruba dalších deset. Potomci zmíněného páru.

Otrávení ptáci

V záchranné stanici se umí postarat také o ptáky, které někdo otráví. Například loni tady měli případ otráveného luňáka. „Jsou to dravci, kteří jsou velmi náchylní k otravě. Je to jejich způsobem obživy. Sbírají a objevují uhynulá zvířata v přírodě. Jak lidé do přírody kladou různé otrávené návnady, i luňák se k ní snadno namane a může se otrávit," popisuje Sedláček.

Otrávený luňák přežil a už je znovu v přírodě. „Je to poměrně ojedinělé. Otrava karbofuranem se dá totiž složitě léčit i po včasném zásahu. Vypouštěli jsme ho asi po týdnu, co u nás byl v péči," vzpomíná muž.

Každého návštěvníka jistě zaujme samice orla mořského. V České republice tento druh hnízdí podle Sedláčka třeba na Nových Mlýnech. Letos oslaví jubilejní třicáté narozeniny. „Přišla na svět v zoologické zahradě. Je problémová, náladová, může být agresivní. Proto je od návštěvníků oddělená pletivem a ještě živým plotem. Z její historie vím, že když se s ní létalo navolno, několik lidí ulovila," říká průvodce.

Možná je to jen zdání, ale na rozdíl od některých jiných ptáků je velmi klidná. „Nelíbíte se jí," usuzuje Sedláček podle ptákova nepatrného pohybu.

Od ledna k sobotnímu dni už v Rajhradě přijali osmadvacet zvířat. „Běžně se jich k nám dostává kolem šesti set za rok," počítá Sedláček. Při mé návštěvě další nepřibyl.